Kdo se domnívá, že do Hifáče na nás už lidi nechodí, byl tentokrát vyveden z omylu. Sice ne, že by dorazili všichni, kdo o tom uvažovali, ale sešlo se nám to pěkně. Banjo nachystal krásně brutálně industriální plakáty, účast přislíbilo Lenthilium, na které snad konečně máme dobře fungující kontakt a Doctorovi se podařilo dotáhnout do klubu čtyři bývalé kolegy - programátory (Martin, Vašek, Michal a čtvrté jméno nevím), některé i s dívčím doprovodem. Pan Vedoucí zajistil do publika osvědčené duo Ema a Ema, za Banjem dorazili spolužáci ze základky Milan (také programátor) a Jirka, oba s manželkami a v poslední době velmi osvědčený Vašík vážil cestu až z Nýřan. A to nebylo zdaleka vše, Hifáč byl celkem slušně zaplněn, takže atmosféra výborná.
Ale dejme se do vlastního vystoupení.
Lenthilium startovalo jako první, a šlo jim to hezky od ruky, od strun od kláves i od paliček. Bylo zkrátka znát, že na CD dobře nacvičili a že jsou sehraní. A to jich je víc než nás - kytara, basa, bicí, klávesy, metalofon v kombinaci s chřestidlem. Texty jsou takové specifické, ale dle mého soudu kvalitní už proto, že jsou sice obrazné, ale o něčem, a taky mají výrazné refrény, jsou o něco temnější než my a je to trošku underground. Ostatně naši pravidelní návštěvníci už vědí. Hodí se k nám totiž výborně i se nám ta jejich šou fakt líbí. Vystartovali na věc nějak kolem třičtvrtě na devět a za necelou hodinku byli hotovi.
Zvuk musím pochválit - byl takový akorát na té hranici decentnosti, kde se dobře poslouchá a člověk i chytá texty, přičemž se ještě neztrácí rockovost. Ujal jsem se také funkce výběrčího vstupného, a skutečně jsem vybral nejen na zvukaře, ale i něco pro výkonné umělce...
My jsme večer takzvaně dorazili, takže jsme si na rozdíl od Lenthilia dovolili i nějaké ty přídavky a před nimi pár více či méně osvědčených kusů. Každý jsme tam něco trochu podělali, jak je u nás tradicí. Třeba pan Doctor občas zkoušel ozvláštnit texty prohozením slok a Banjo si občas strouhl nějaký ten akord vedle, aby pak víc vynikly pasáže, kde se náhodou strefil... Ale nikde nám nespadl řemen, takže mašina jménem Disharmonici dosupěla bezpečně až na konečnou stanici a s hranou suverenitou i zagarážovala do historického depa, kde pěli kankánovou ódu na fotografie.
Takže děkujeme všem hostům, ať už zde jmenovaným nebo ne, že nám pomohli vytvořit velmi příjemný koncertík!
Žádné komentáře:
Okomentovat