Sice jsem Fazyho na Vechtru moc neslyšel, ale stihl mě pozvat na koncert v Plzni na Slovanské třídě. Tam se totiž nalézá hospůdka Ve Dvoře, kde domluvil hraní. Termín vyhovoval, takže jsme se dohodli, že si vrzneme taky. V této fázi ještě bylo vše bez problému.
Na místě jsme ještě byli taky všichni v pohodě. Pivo chutnalo jako pivo, jídlo nám donesli v požadovaném množství a dobré kvalitě, jenom si bohužel neporozuměli s Fazym. Hospůdka totiž není z největších. Bigbít se má hrát s nasazením, Fazy to ví a bigbít hraje. A do jeho nasazení patří i to, že je zřetelně slyšet kytaru, basu i bicí. Ovšem tady se představa kvalitního řízného rocku potkala s tvrdou realitou malého sálu. My jsme na zahrádce jedli a pili, a zároveň i dobře slyšeli, že se Error 55 od posledně docela sehrál. Ovšem podle představ obsluhy i štamgastů byl bigbít příliš akusticky vydatný. A protože sousedé prý v podobných případech už párkrát volali policii, a i tak lidé opouštěli lokál, dopadlo to tudíž špatně. Vrchní kluky po dvou písničkách nemilosrdně utnula.
Nám ovšem mezitím dorazila docela velká část našeho fanclubu - Láďa Vaiz s rodinou a Pepa, navíc ještě Bruno se už sešli. Nebýt toho, asi bychom byli solidární s Errorem a celou akci ukončili. Láďovi jsme hraní svým způsobem dlužili. Dorazil na nás letos do Lhoty, kde naši akci vzala voda. Takže jsme použili diplomacie a hlavně Bruna, který paní vrchní dobře znal.
Výsledkem bylo, že pan Vedoucí vybalil štětky a špejle, kterými odbubnoval i rychlé věci, za což má můj obdiv. Spok a já jsme nastavili comba nepatrně nad hranici slyšitelnosti a v této tlumené podobě odehráli celý plánovaný set. Zpěvy nám zvučil Jindříš, sice viditelně znechucený utnutím vlastní produkce, ale profesionálně situaci zvládnul. Místní osazenstvo nás celkem vlídně vyslechlo, náš fanclub se viditelně bavil, chvílemi i tančil a části ostatních jsme to snad taky zpříjemnili.
S naším druhým (a posledním) přídavkem se objevila moje dávná známá se svým novým manželem, takže jsem s nimi a s Brunem ještě chvíli poseděl a pokecal. Pak jsem se přesunul do Lampy na Znouzi a NVÚ, které jsem takto stihl prakticky celé. Druhý den jsem proto byl celkem znavený a vyřvaný, což se projevilo na mém hlasu v Carpe Diem, ale to je jiná kapitola. Ta příští.
Žádné komentáře:
Okomentovat