Ale zpět na začátek akce - dorazil jsem v takovém předstihu, že ještě neskončil hokej. To bylo pro parkování dost klíčové. Dovnitř jsme se dobouchali asi 10 minut po sedmé, nanosili přístroje, zkonstatovali naprostou absenci plakátů nejen ve městě, ale i u vchodu do klubu. Organizátoři však hrdě hlásili, že plakát (mnou splácaný) přece vyvěsili na facebooku. Po nějaké době přivezli na místo i bombu s CO2, díky čemuž začali čepovat aspoň ten Gambáč, když už pivo nebylo...
Před koncertem jsme skoukli místo činu - průmyslový prostor, prý bývalá dílna OPBH nebo něčeho podobného. Vyhřívání zajistily dva výkonné sálavé zdroje, poháněné bombou pro pána Bhútána. Místa by tam bylo tak pro stovku lidí, ale i ta třicítka diváků byla celkem slušnou kulisou našeho řádění. Touto cestou děkuji Evě, Láďovi a Pepovi, Vašíkovi a zejména Vencovi Jednadvacítce, neb ten nás poctil z jihočeské písečné dálavy.
První hráli hoši z Rokycan se svojí Nízkou úrovní. Sestavu měli podobnou jako my - tedy kytara, basa, bic zpěv. Ovšem ještě něco navíc - trubka. Bubeník si místo druhého přechodu přihodil ještě jeden činel, takže plechová kavalerie mohla začít mašírovat. Kytarista byl takový mohutný medvěd (čímž se do klubu dobře hodil), akorát že on byl na rozdíl ode mě mohutnější na hrudníku než na břiše a nakrátko střižený. Basák byl zase takový vytáhlejší a hubený. Zpěvák - umělecký kovář - byl zapamatovatelný svým mírně špičatým plnovousem. Trumpeťák byl takový menší típek, kterého jsem si vizuálně moc nezapamatoval. Ale troubil dobře. Všichni vlastně hráli dobře, akorát toho zvuku bylo u nás "na parketu" trochu víc. Znělo to tak lehce přebuzeně a z textů jsme pochytali tak akorát výrazné refrény. Zpěv sice nebyl bez drobných chybiček, leč my nejsme těmi, kdo by měli gebír zrovna tohle kritizovat... Jejich jeden fanoušek se vytrvale pokoušel vytvořit pogokotel, ale jeden nadšenec kotel nedělá. Nicméně to skoro dokázal. Publika na ně dorazilo lehce víc než na nás - a že jsme propagovali docela dost. Jedna z prvních divaček se na místo dobelhala dokonce s nohou v sádře a o berlích. Ale třicítka lidí nebyla zase tak špatný výsledek na neplakátovanou akci dvou ne zrovna profláklých kapel. Hráli chlapci podle dohody - maličko později začali, ale včas skončili, takže na desátou byla prkna, která znamenají jeviště, naše.
Hustili jsme do nich skladby podle výborného playlistu (ten jsem dělal já). Pravda, ne vše bylo zahráno zcela brilantně, zpěvu prý tak moc rozumět nebylo, ale nikomu to náladu nepokazilo. Kdo věděl, ten věděl, a ostatním to nejspíš bylo jedno, hlavně že to odsejpá. Kolem jedenácté jsme dohráli, přidali jeden přídavek, dopili a odjeli domů. A to přesto, že nás Venca 21 ještě lanařil na Totáče do Lampy. Ani nevím, jestli je ještě stihl. Ještě jsem navázal lehkou družbu a pokecal s Nízkou úrovní, takže pak už by stejně bylo zbytečné jezdit kamkoliv jinam, než domů (jako ET).
Žádné komentáře:
Okomentovat