Banjovi se vyplatilo, že se loni v listopadu vypravil do Lampy na Petra Macha. To je takové tajemství loňského podzimu, jak se to seběhlo, že ho tam oslovila organizátorka maškarního plesu jedné ošklivé státní instituce, pro kterou shodou okolností pracuju... Celé to proběhlo v Saloonu Roudná, ve velkém sálu. No, zkrátka a dobře z toho vyšlo, že kromě Semtexu, který maškarní rozjede, tam pak nastoupí Disharmonici a celou akci dorazí.
Všechno šlo podle plánu až do určitýho bodu. A pak vlastně taky. První drobnost, která nebyla tak úplně plánovaná, že byl uzavřen Saský most a navazující ulice kolem Kauflandu, a pro sichr ještě ta vedle. Takže jsme se s nástroji lehce prošli, což nám při našem sedavém zaměstnání udělalo jedině dobře a sami bychom se k tomu nedokopali. Něco mezi půl desátou a půl jedenáctou jsme dorazili a natahali dozadu spoustu různých vesměs těžkých a neskladných propriet, jak už je dobrým zvykem nás rockerů. A pak jsme nějakou hodinku čekali, až jsme se dočkali.
Tím nechci říkat, ba ani naznačovat, že bychom se nudili. Měli jsme co sledovat, co poslouchat, co pít (Plzeň 12°jasná volba - desítku Gambáč fakt neriskuju), rej masek taky byl celkem zajímavý, návštěva přiměřená, Semtex taky hraje pořád zručně. Pravda, Doctor by tam byl hned po Röhrichovi největší hároš, ale to holt je ten přirozený odsun vlasů na mladší hlavy... Až tak moc zajímavého k jejich několika setům nenapíšu, protože prostě hrajou od těch devadesátek pořád stejné kusy. A protože hrát uměli už tehdy, těžko tam může nastat nějaký výrazný posun. Šou taky zvládají konstantně více než obstojně, takže vydrželi hrát až do půlnoci. Pravda, Doctor na jejich předělávku Should I stay koukal skoro jako Korál na Meydlo, ale publikum viditelně bavili a hráli, až se nad sálem zavěšené formuláře zelenaly (aspoň ty světle zelené rozhodně ano).
My jsme vpadli na pódium celkem rychle a po úvodních zvučicích Kozolupech stihli odehrát skoro třičtvrtě hodiny. Končili jsme 1:00 přesně, protože za další načatou hodinu by bylo třeba zaplatit příplatek. Hráli jsme snad celkem standardně, jen já jsem byl v některých skladbách zpočátku rychlý a ke konci ještě rychlejší, ale tak už to na našich koncertech zatím ještě pořád prostě chodí. Bylo celkem zábavné sledovat například rej maskovaných státních úředníků při naší Byrokracii. Jak tam tancovali piráti, Sněhurka s trpaslíky, Batman a další úřední masky. A tak Disharmonici naučili úřad tančit tak, jak jim pískali. To nás docela bavilo. Takže pokud nás příště pozvou zase, klidně zase něco podobného odehrajeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat