Pan Doctor zabodoval. Povedlo se mu získat pro Disharmoniky termín do věhlasného pražského klubu Vagón. Termín to byl - řekněme ne právě exkluzivní, neb po neděl večer musí většina potenciálních návštěvníků hákovat v rachotě nebo vstřebávat znalosti ve školách, což citlivým duším většiny z nich moc chuti na výlet za kulturou nepřidává.
Spolupachatelství se zhostila pražská kabaretní formace FM. Může vám to připadat divné, takový žánr v kombinaci s námi, ale na druhou stranu byla masopustní neděle, kdy se pod maskami nás - hudebních maškar - může skrývat všelicos.
Oni i my jsme na místo konání dorazili včas, kytarista FMka dokonce dřív než my - přespolňáci. Mimochodem příjemně mě překvapila průjezdnost dálnice i Prahy, kde jsem očekával návrat lufťáků z chalup. Zřejmě chalupářská sezóna ještě úplně neodstartovala, což bylo pro nás výrazné plus.
Před koncertem jsme s nimi lehce pohovořili a já jsem podlehl svojí stařecké žvanivosti a absenci odporu ze strany posluchačů (z čehož je patrné, že byli slušně vychovaní), abych je seznámil s historií našeho pochybného spolku (viz tato kronika o hodně výše).
Sestava mladých (v průměru asi tak o 30 let mladších než my) talentovaných umělců odstartovala vystoupení jako první a zhostila se performance poněkud po svém. Trochu se to vymyká všemu, co spolu s námi dosud hrálo, nicméně bylo to celkem zábavné. Pořad byl v podstatě komponovaný. Sestava byla v základu dvoje klávesy, basa a kytara. Občas se nějak prostřídali, takže se tam ozval cajon, metalofon a možná ještě něco dalšího. A abych nezapomněl, ještě několikrát vystoupila tanečnice - hosteska - roznašečka dortíků a mnohé další v jedné osobě. Nástroje zvládali bez viditelných problémů a bylo to celé takové celkem živé a samozřejmě ne moc hudebně drsné. Jo a docela slušně zpívali, což bývá u některých ansámblů spíš problém - tak tady ne. Většinu toho odzpívaly holky, ale ani pánové si ostudu neudělali, pokud se do toho pustili. Kromě hudby tam byly de facto hrané scénky, které to celé spojovaly dohromady. Působilo to celkem přirozeně, jako improvizované předěly mezi skladbami. Jejich pásmo bylo dlouhé tak akorát - tedy i s přdavkem asi třičtvrtě hodiny. Diváci se i decentně zapojovali a bylo to takové milé.
Po nich jsme naběhli my. Bicí už byly nazvučené, takže nám zvukař už jen dokorigoval komba a zpěvy a po testovacích Kozolupech jsme do lidí napumpovali ty svoje klasicky disharmonické kusy jeden za druhým a pak ještě několik dalších. Pravda, tu a tam ujelo nějaké slovíčko mimo text, první sólo ve Smíchu bylo spíč k pláči a nějaká ta intonace mimo by se jista taky nahledala. Ale zvuk byl super - z nahrávky je znát, že tohle je slušná liga, většina diváků zůstala i na nás a vypadá to, že je to i celkem bavilo, většina FM se nějakou chvíli i pokoušela o něco mezi choreem a pogem, takže to nakonec byla dost zábavná a v součtu myslí i vydařená akce. Čili Vagón po dvanácté vyšel slušně.
Žádné komentáře:
Okomentovat