Krutě bídní pánové naběhli na pódium dokonce nějakou tu chvíli před devátou. To už byla naše rytmická a basová sekce po večeři a Doctor v pilné konverzaci se dvěma bývalými kolegy, které tímto zdravím! Dorazili jeden se synem, druhý s partnerkou - a tak se nám to líbí, protože každý posluchač se počítá.
Bídníci to do posluchačů prali hutně, taky na to měli o kytaru víc než my. Tím docílili větší zvukové mohutnosti a prý i o něco horší srozumitelnosti textů (ale nebylo to tak zlé, většinu jsem pochytal). Jedou úderně, moc se s tím neserou, čímž jsou nám blízcí. Mají tam i hezké vtipné šoumenské momenty - tentokrát například zpěváka zakrytého bílou plachtou na skladby, kde nezpíval (ani neobsluhoval akordeon). Nezáviděl jsem mu to, i bez zakrytí mi bylo celkem teplo, a co teprve na jevišti, kam svítily reflektory! Ale statečně tam hrnul svoje zpěvy, ba zazářil i v cizojazyčné skladbě Geburtstag :-)
Na desátou pánové dohráli nějaký ten přídavek a už jsme se na jejich místo hrnuli my. Zatím jsem si neposlechl záznam, takže si stále mohu myslet, že jsme to dali v podstatě dobře. Každopádně jsme ze svého výkonu měli dobrý pocit, což se počítá. Zajímavé bylo, že diváctvo v sálu početně dost kolísalo. Na začátku jich tam bylo asi jako na Krutou bídu, pak se to tam skoro vylidnilo a někde za půlkou vystoupení "chytily saze" a dosud relativně statické posdtavy zahájily taneční kreace na pomezí poga a něčeho jiného, také pohybového. A tak to vydrželo až do zaslouženého konce, korunovaného třemi přídavky (z toho jedním plánovaným). Ale co s nimi má člověk dělat, když tu Monarchii prostě vyfotit chtějí...
Celkově to byla akce odehraná v takovém divočejším stylu a myslím, že se velmi vydařila. Pravda, orosen jsem byl po produkci o něco víc, než můj půllitr Prazdroje... Takže jsme ještě vychladli, vyslechli si nějaké ty pochvaly, pomohli Vedoucímu s bicími do jeho bílého hybridního Kojota, zamávali Doctorovi a Spoka s pádlem jsem dovezl domů, do Čech, do lékárny, do Podolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat