Disharmonici se stali nejoblíbenější kapelou Mezinárodního dne sousedů ve Lhotě již počtvrté. Docílili toho jednoduchým způsobem - byli tam jediní. Oproti loňsku dost vyšlo i počasí, takže jsme mohli slušně vynikat. Dokonce nám dorazili plzeňští fanouškové Pepa, Láďa a Jirka, všichni včetně rodin, a také místní Jirka se starším synem, pan Doctor zde měl rovněž celou rodinu, přičemž děti rovnou nahnal na pódium a donutil pudit četné zvuky z kovových nástrojů, za kteroužto projevenou odvahu se jim dostalo přiměřených ovací. I Spok dovezl kompletní rodinu, neb naše písničky jsou jako ukolébavky pro malé děti naprosto optimální.
Někteří z vás si říkají, co to asi je, ten Mezinárodní den sousedů. To je taková akce jednou za rok, kdy se sejde pár místních, ve Lhotě ještě dorazí maník s plechovým kontejnérem, předělaným na udírnu prasete. A protože uzené prase časem záhadně zmizí, diváci tam mají aspoň nás, abychom je obveselili svým zjevem a neumětelstvím. A aby to dobře slyšeli, pozveme si i dobrého zvukaře Standu, díky němuž je slyšet všechny naše chyby naprosto věrně tak, jak je děláme, což je velký přínos.
Naše vystoupení vypadalo tak, že jsme se sešli v průměru hodinu před vystoupením, nanosili spoustu věcí na pódium, pak jsme to celé nazvučili, pochválili panu Vedoucímu nové hybridní vozidlo, ochutnali konejnérového vepře a Doctorovu plzeňskou dvanáctku (čili dalo by se říci, že jsme tam byli pečení-vaření) a hned poté, co pan Vedoucí s Evou dali kouřový signál, zahájili jsme krátce po páté odpolední produkci.
Zhruba uprostřed prvního setu prase došlo, takže pan Vedoucí musel přeparkovat, aby opékači měli kudy opustit areál. Možná je to jen můj dojem, ale jak odešlo prase, i my jsme o něco méně prasili. Ale začátek jsme měli nějaký takový rozpačitější. Konec prvního setu už proběhl o něco líp a druhá půle po pauze vyšla už skoro normálně. Ani nevím, čím to, že jsme pletli texty, akordy, přehazovali sloky, začátky i konce - zvuk byl výborný, počasí taky, diváci v pohodě, ale my se pořád ne a ne strefit... Možná to bylo tím, že jsme asi měsíc pořádně nesvičili, možná tím, že jsem ráno po dlouhé době kosil kosou a udělal si při tom na levačce znamenité puchýře. Ale většina diváků bez zřetelné psychické újmy vydržela celý náš repertoár, čítající 55 odehraných skladeb (z toho jednu dvakrát plus zvukovou zkoušku, kde zazněly Kozolupy a Smích), takže přes jisté technické komplikace bych akci viděl jako úspěch. Dokonce jsme i přidávali, na což se při tvorbě playlistu trochu zapomnělo. Takže za mě dobrý!
Žádné komentáře:
Okomentovat