Disharmonici se opět (již po třinácté) vetřeli do věhlasného pražského klubu Vagón. A protože třináctka je jak známo štastné číslo, měli jsme toho večera jen samé štěstí. Například jsme vyrazili od Spoka jen nepatrně zpožděni a Doctor byl tělesně jakž takž zdráv. Pan Spok trpěl znamenitým ujímáním, ale co mu příroda ubrala na příjmu potravy, to mu přidala na tělesné teplotě, takže vesmír zůstal v rovnováze. Já oproti tomu jsem si skvěle zahlenil hlasivky, takže jsem se zaradoval, že začínáme písní Na dně, kde by můj hlas měl v každém refrénu vyšplhat na B1. Tentokrát jsme nejeli mým šedivým korejským plyňákem, ale Spokovým germánským MPV, u kterého potřeboval ověřit, zda mu po cestě zase nespadne do servisního módu. A měli jsme kliku - nespadl.
U Spoka jsme se sešli s Doctorem, vytáhli ho od domácího krbu a dojeli pro Dému do Třemošné. Popis jsme si mlhavě pamatovali a už na druhý pokus a po dvou telefonátech i našli správnou odbočku, na jejímž konci se nacházela Mistrova hacienda. Ten se na nás přívětivě zubil a nasedl do druhé řady vedla Doctora. Celou cestu nám vyprávěl o putování po koncertech a o punkových zvyklostech Visacího zámku, jakož i o dalších částech života těžkého. S Doctorem předtím ještě doladili pár dalších zápletek chystaného bestselleru českého literárného nebe jménem Pomalé kulky, takže se gramotná část čtenářů má na co těšit!
Zásluhou Démovy oblíbené pražské zkratky jsme přes Prahu nahnali čas natolik, že asi minutu po osmé jsme přistáli u klubu zároveň s panem Vedoucím, kterému jsme takto mohli pomoci se škopíky. Při tomhle počtu nosičů jsme měli věci na pódiu, než bys řekl Speedy Bonzáles a chvíli počkal. Vedoucí překvapivě hned poté urval legální parkovací místo hned před klubem, zatímco Spokovůz dopravil Déma prakticky za roh na nějaké školní parkoviště ve vnitrobloku, kde většinou parkují svoji kapelní dodávku.
Zvučení proběhlo celkem standardně a zvuk byl slušný. Déma začal jakožto tišší jako první. Začátek bloku nenechal nikoho na pochybách, že před ním sedí hrdý patriot - plzeňák, zručák-senečák a milovník pověstí. Časem došlo i na životní příběhy a surrealismus a dadaismus, které jsou rovněž jeho doménami. Část posluchačů si na jeho výzvu donesla židličky před pódium a poslouchalo víc zblízka. Jen ten táborák nám tam scházel. Doctor a Vedoucí si dopřávali pivo, Spok a já vzhledem k chorobě jsme do sebe lili jeden čaj za druhým. Spok navíc seděl ve venkovním oblečení včetně zimní bundy uvnitř klubu a byla mu zima.
Asi bych měl zmínit také diváky. Dorazil můj kolega z basu Vlastík, který s námi seděl u stolu a mylně se domníval, že akce začíná ve 20:15 a my že startujeme. Takže z nás slyšel cca první čtvrtinu setu a odporoučel se domů. Druhý den totiž vyučoval kdesi na střední škole, takže musel být trochu vyspalý. Z Písku dorazil nezmar Venca 21, nevím odkud nějací Doctorovi a Spokovi kolegové. Z Univerzity Karlovy tři čínští kamarádi, které si možná pamatujete z minulého Hifáče, a dalších asi dvacet posluchačů, což na nedělní večer není až tak špatné skóre.
My jsme naběhli na věc krátce po desáté a folkový zvuk akustické kytary byl nahrazen drsnějšími zvuky elektrických nástrojů a poctivých klasických bicích. Hrnuli jsme do nich ty naše pecky lehce přes hodinu, tři kousky jsme přidávali a ohlas byl velmi sympatický. Došlo krátce před závěrem i na tři recyklované kousky od Zastávky Mileč, na které jsme povolali na pomoc Dému. Byl to věru zajímavý pohled, vidět tohoto prapankáče, jak seděl u španělky a dával ty kousky jako zamlada, jen v divočejším disharmonickém tempu. Být zdrávi, bylo by to úplně super. Ale musím připustit, že na Spokově hře jsem nepostřehl žádný velký dopad - jen ten hlas měl zastřenější - skoro jako já... Po koncertu od nás Číňané a dokonce barman koupili nějaká CD, čehož si vážíme zejména teď - v době, kdy tyhle nosiče už spoustu lidí ani nezajímají. Personál se shodl na tom, že se jim koncert líbil. Nám samozřejmě taky - proto ostatně taky hrajeme, že?
A aby nebylo bonusů málo, Déma se ještě vrátil na pódium a dobrou čtvrthodinu přidával ty svoje. My jsme mezitím trochu vychladli, pokecali se zbylými posluchači, a připravili se k odjezdu. Zpátky jsme se trochu přeskupili - Dému odvezl Vedoucí a my si do auta nasadili dva posluchače. Domů jsem se dostal v půl druhé, a čtyři a půl hodiny poté jsem vstával.
A na závěr šťastná zpráva - Česká pošta je výborný podnik. V pondělí jsme jejich prostřednictvím klubu poslali šest velkých plakátů na sobotní koncert. A již následující pondělí od nich Doctor obdržel šťastnou zprávu, že zásilka je doručena. To je věru služba za všechny peníze! A to je taková pěkná tečka za tím naším koncertem.
Žádné komentáře:
Okomentovat