Punková smršť v Lampě (30.1.2016)

Disharmonici toho večera nenechali nic náhodě. Když zaslechli, že budou hrál v Lampě, napřed se řádně posilnili, aby na pódiu nepadli hlady a žízní. Tentokrát proviant jistil mistr tlustých strun Spok. Byl totiž hrdým držitelem voucheru na jídlo a pití za dost slušnou částku v dost slušném podniku. Takže jsme se tam dost slušně přežrali a dost slušně popili, takže hrozilo, že se na pódium ani nedovalíme. Jedině pan Vedoucí se hodokvasu nezúčastnil, neb se raději hrabal buď v práci, nebo v káře. My se domníváme, že naše volba byla zajímavější, zejména vícestupňové speciály černického pivovaru rozhodně stály za bližší ohledání. Leč abychom neřešili jenom konzumní záležitosti, jako konzumaci jídla a piva, vraťme se zpět do klubu.
Lampa je prostě Lampa. V té si chce zahrát každý správný plzeňský punkáč nebo rocker. Pokud nechce, není normální. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, ce se s tím dá dělat. Ale komu by se chtělo v sobotu večer dělat, že? V sobotu večer je nejlepší zalézt hned po večeři někam do klubu a zahrát si tam. Disharmonici se podle toho zařídili. Nabídku Lampy jsme prostě odmítnout nemohli, i když jsme týden předtím odehráli decentně nazvučený Jam. Jedna věc byla podobná jako před týdnem - hrála s námi kapela, se kterou jsme už hrozně dlouho nehráli. Šlo o klasickou bigbítově-dvokjkytarovou formaci Krutá bída, nyní již jasně bigbítovou. Naposled bylo možné tyhle kluky spolu s námi na jednom pódiu ještě v minulém tisíciletí, konkrétně 3. prosince 1998. To u nich ještě bubnoval Luďa, můj švagr. Leč čas oponou trhl, a oproti elektrofolku, nebo co to tehdy jeli, se kluci profilovali do klasicky hospodského bigbítu se specifickými nádechy akordeónu a mírně komediálních aranží na pomezí divadla. Docela slušně jim třeba šla německá skladba "Geburtstag", kde naturel kapely skutečně nabral takové přirozenosti, že by jim člověk to Německo skoro věřil. Pódiové propriety, zpočátku ukryté v akordeónovém futrálu, byly posléze využity, reklamní potenciál samolepek nejmenované firmy byl rovněž vyždímán beze zbytku - jeden člen bandu si ji nalepil i na hlavu, takže zkrátka bylo veselo. Příznivci Bídy začali krutě pogovat a kapela krutě řezala do nástrojů. Jeden kytarista po každé skladbě dolaďoval nástroj, všichni pak pilně ladili promile v krvi, nahoře i dole se vše dobře bavilo a i zvuk byl o dost snesitelnější, než při zvukové zkoušce. Ohlas diváků více než slušný, na baru si určitě taky na nudu nestěžovali, takže vše plynulo tak, jak je to spravne, tak to ma byť, bo smrť od žizně ni žadnemu něhrozila... Kluci hráli poctivou dobu - na devátou začali a hrnuli to tam skoro do čtvrt na jedenáct. Lampa byla dost slušně zaplněna, což rozhodně nebylo na škodu. Kdo by hledal art nebo jazz, asi by šel špatně. Ale ti zdejší věděli, na co jdou, takže spokojenost byla skoro zaručena.
Já jsem nastupoval s mírnou obavou, jestli dokážeme zaujmout i tu většinu, která nás už dlouho neslyšela. Tak pravda - byl tu Lombardo, který nás znal, byli tu Láďa a Pepa - jeden z nich s manželkou, a taky Vašík z Nýřan nás navštívil, panu Vedoucím dorazila ratolest a pár dalších povědomých tváří jsme tam taky zahlédli, ale i tak... Napřed se trochu přestavělo, pak lehce dozvučilo, po úvodních Kozolupech se dozvučilo definitivně. Pustili jsme se do těch svých kousků nebojácně, a diváci se taky po chvíli osmělili a bylo to. Jedna - dvě věci nám trochu místy zaskřípaly, ale neprozradím, které to byly. Kdo to ví, ten to potvrdí a kdo neví, tomu do toho nic není. Ale jinak to šlo hezky. Nějak tak do půl dvanácté jsme řádili, A na závěr jsme tři kousky přidávali, takže je vidět, že to fakt byla dobrá sranda. Na místě se ještě trochu popíjelo, jenomže my jsme už tolik nemohli - potřebovali jsme odjet auty.
A abych nezapomněl, musím pochválit i Lampu, že nám kluci z klubu ochotně bez říkání pomohli nosit bicí. To se taky všude nevidí. A nebyli sami - i spoluhráči a někteří diváci (Vašku - díky) nosili, pomáhali a tak vůbec. Takže hraní proběhlo hladce a ke všeobecné spokojenosti. Jestli nás někdy časem Lampa zase pozve, třeba to zase zopakujeme...

Fíkový maxipsí Jam (23.1.2016)

Disharmonici si usmysleli zahrát si zase jednou v klubu Jam. je to takový sympaticky menší rockový klub na Doudlevecké ulici, respektive kousek od ní. Už jsme tu párkrát hráli, ale zase ne mockrát, a přitom se nám celkem zamlouvá. Každopádně to bylo celkem dobré rozhodnutí. Zejména proto, že jsem klub domlouval já.
Byli jsme rádi, že naše pozvání přijala naše stará známá skupina Mrtvej řízek, posledních něco přes deset let vystupující pod krycím názvem Maxipes Fík. Je to takový skoro klasický bigbít, až na to že s klávesami a zpěvačkou.
Od našeho posledního společného hraní se vyhráli k prakticky profesionálním výkonům, takže jim to krásně šlapalo, klávesy do toho skvěle zapadaly, kytara, basa i bicí byly přesně tam, kde měly být a zpěvačka, to už byla nadstavba, která to celé zaklenula do příjemně poslouchatelné podoby. Užívali jsme si to i díky krásně decentnímu zvuku, kdy jsme sice vše u pódia slyšeli, ale neměli pocit, že nás zvuk odnese dozadu k baru. Za to patří zvukaři naše uznání. Kolem deváté byli na místě jen aktéři a pár známých, během produkce se zaplnilo lehce víc, i když musím uznat, že hlavně zásluhouz našich spoluhráčů. Na nás dorazil jen náš exbubeník Jirka s bratrancem a Venca 21 z Písku. Jirka si i zabubnoval čtyři skladby uprostřed našeho setu, zatímco Venca hezky zapogoval, rozhodil po sále svoje drobné a doklady a vůbec budil dojem punkového společenského ruchu.
My jsme zahráli s drobnými problémy tu a tam, jak je u nás zvykem odjakživa, předvedli svoji originálně pokaždé stejnou show a sklidili přiměřený potlesk. Na přídavky to sice nebylo, ale vysloužili jsme si rundu whisky, za což velmi děkujeme. Sice si ji někteří šoféři z našich řad tak moc neužili, ale i tak! Zejména jistý Vojta - fanoušek starší než já - nás velmi chválil a sliboval, že za týden do Lampy určitě dorazí, že ho bavíme.
Tím se dostávám k situaci po koncertě, kdy pan Vedoucí (výjimečně bez Evy) odstartoval, těsně následován duem Spok-Doctor. Zato já jsem se na místě zakecal s Vojtou a Vencou, jakož i trochu s Maxipsími muzikanty, kteří ještě družně popíjeli, což já jsem už nemohl, abych odjel... Ale fakt moc příjemný večer, hned bych si ho zopakoval!