O co šlo? Znouzectnost měla z rodinných důvodů jistého člena (víc už o tom nenapíšu - znalci vědí a neználci ať si zjistí jinde, já tu nebudu dělat bigbítový bulvár) co se týká hraní volnou sobotu. Oproti tomu já jsem měl den plný popojíždění. Nejprve ráno nějaké to nebigbítové hraní, nákup zákusků k oslavě narozenin, přívoz techniky a odvoz některých účastníků na místo činu, odjezd na oslavu, s dětmi od babičky domů, pak na vlastní akci a nakonec s jinými účastníky Vechtru a stejnou technikou zpátky. Takže sami vidíte, že toho bylo docela dost.
Jo a Víťovi moc děkuju za dovezený tekutý zázrak Beskyd - pivo černé jako Ostrava a hořké jako pracovní den. A při tom všem přirovnávání k tak ošklivým věcem jako práce šlo o velmi kvalitní produkt. To jsou ty paradoxy, jak říkával pan předminulý prezident. Původně jsem chtěl děkovat až na závěr, jenomže tam mi to myšlenkově přišlo moc daleko od té poezie, ve kterou se mi ten report tak trochu zvrhnul. Takže varuji drsoně, kterým lyrika nedělá dobře - konec nečtěte!
Nicméně k vlastní akci - byla myslím o něco málo mohutnější než vloni, o hodně dokumentovanější, a hlavně pocitově se to tam potkalo velmi zajímavě a podnětně. Můj první vstup do děje nastal před poledním - to jsem přijel na Plešnické nádraží, v kufru svého šedivého plecháčka Spokův úžasný rytmičák, Vedoucího kotel, moje malé baterkové combo od Fenderů a Disharmonické zkušebnové mikrofony se stojánky. Tam jsem plánovaně naložil Caina, Assu a neplánovaně i Fazyho, který přijel stejným vlakem. Dojel jsem s nimi k Vechtrovně a odjel na tak dlouhou dobu, že jsem je již bohužel naživo neslyšel. Navrch jsem prošvihl i celého Víťu a asi půlku Káji. Celého jsem slyšel akorát domácího pána Petra Vechtra a sebe - jenomže sebe si člověk taky naživo tak neužije, protože to člověk slyší úplně jinak, než jako posluchač. Touto cestou musím pochválit také jediného neúčinkujícího účastníka - Pavla z Ostravska z webu punkuj.com, Víťova kamaráda. Představte si - ten dorazil z Ostravy vlakem, zainvestoval 7 stovek za vlakové jízdenky, spoustu času, a to všechno kvůli tomu, aby zachytil slezinu nás - pár amatérů-excentriků, stylově se na takový web hodící jen částečně a s výhradami. To byl první div celé akce.
Druhým divem bylo, že se to celé odehrálo na dvě malá baterková comba, přičemž zvuk nebyl vůbec špatný. Tím pádem mohla vyniknout osobitost a lidskost našich vystoupení, v mém případě pak i chyby zazněly krystalicky čistě, jak se v lůně neelektrifikované přírody sluší a patří.
Další divy by člověk objevil i na místě, kdyby tam byl od začátku. Já tam vlastně byl taky, ale jen myšlenkami na dálku. Tajemství na dálku někdy možná stačí, ale i tak jsem uvítal, že mi právě zmíněný zázračný Pavel poslal svoje nahrávky z akce, které mám už skoro naposlouchané. Čili moje dojmy z celé akce jsou takovéhle - jako první nastoupili Caine-mi a šli do toho s takovou vervou, že Caine přetrhl během vystoupení dvě struny. Prostě ty struny byly pravým opakem lenochů, kteří se při práci nepřetrhnou. Co k nim napsat dalšího? Mají na výběr hodně skladeb, hrají po celé republice a kde nestačí sama sehranost, tam jí jde naproti kazatelské nadšení a nejen promyšlená, ale hlavně prožitá slova, stále cizelovaná a upřesňovaná na míru jejich aktuálním životním názorům. Odehráli a odžili tam svůj set, takže kdo tam byl, mohl slyšet písně vážné i rozverné, kontroverzní i jednoznačné - kdo chce vědět, ví. Kdo nechce, tomu je zbytečné popisovat.
Další divy by člověk objevil i na místě, kdyby tam byl od začátku. Já tam vlastně byl taky, ale jen myšlenkami na dálku. Tajemství na dálku někdy možná stačí, ale i tak jsem uvítal, že mi právě zmíněný zázračný Pavel poslal svoje nahrávky z akce, které mám už skoro naposlouchané. Čili moje dojmy z celé akce jsou takovéhle - jako první nastoupili Caine-mi a šli do toho s takovou vervou, že Caine přetrhl během vystoupení dvě struny. Prostě ty struny byly pravým opakem lenochů, kteří se při práci nepřetrhnou. Co k nim napsat dalšího? Mají na výběr hodně skladeb, hrají po celé republice a kde nestačí sama sehranost, tam jí jde naproti kazatelské nadšení a nejen promyšlená, ale hlavně prožitá slova, stále cizelovaná a upřesňovaná na míru jejich aktuálním životním názorům. Odehráli a odžili tam svůj set, takže kdo tam byl, mohl slyšet písně vážné i rozverné, kontroverzní i jednoznačné - kdo chce vědět, ví. Kdo nechce, tomu je zbytečné popisovat.
Víťa po letech oprášil svoje protestní i další songy z drsného života moravskoslezského barda a čímkoliv jeho projev byl, rozhodně jsem tam neviděl žádná klišé, jenom samý život sám. Nejenom ten vnitřní, ale často i z popisu něčeho venku dostanete při troše vnímavosti i slušný popis toho, co je vevnitř. A tady vevnitř bylo naděleno dost. Každý verš mohl skončit láskou nebo vraždou, myšlenkou nebo naturalismem a dopředu prostě nevíš. Slovo má sílu a jeho poslech na mě působil dojmem, který by mohl skály lámat. Tím nemyslím patos, ten tam nebyl. Ale obsah jo.
Fazy - nevím, jestli hrál před Víťou nebo po, ale každopádně jsem je oba měl až z nahrávky. Jestli jsem ty dva prohodil, omlouvám se. Ale zpět k němu. To je prostě úžasné, jak ten kluk dává do textů a vysvětlivek poctivě to, co proklamuje. A ještě větší síla je, že o něm člověk ví, že takhle poctivě do toho jde i v životě. Cílená cesta těžším způsobem ze člověka dělá většího rockera, než umění tu kytaru čapnout a vyloudit z ní fakt hustej riff. A že Fazy umí i to druhé, tady dával hlavně to první.
Káju jsem sólově slyšel prvně. Znal jsem ho od předtím z Ondrova PPLP, ale tady předvedl, že Ondra není jediný obdařený člen toho spolku. Kája už má ledacos za sebou a tím nemyslím jen život, ale i myšlenkový svět, empatii, hudební styly a vlivy. A ta hloubka je tam prostě taky. Sice odehrál asi z nás všech nejmíň písniček, ale ač on stylově do sestavy zapadl, písně nezapadly do propadliště, ale pořád mi znějí v uších - třeba ten skoro závěrečný druhý Karel - Kryl- on k tomu nemusel moc dodat, protože ho zahrál a bylo to tam.
Káju jsem sólově slyšel prvně. Znal jsem ho od předtím z Ondrova PPLP, ale tady předvedl, že Ondra není jediný obdařený člen toho spolku. Kája už má ledacos za sebou a tím nemyslím jen život, ale i myšlenkový svět, empatii, hudební styly a vlivy. A ta hloubka je tam prostě taky. Sice odehrál asi z nás všech nejmíň písniček, ale ač on stylově do sestavy zapadl, písně nezapadly do propadliště, ale pořád mi znějí v uších - třeba ten skoro závěrečný druhý Karel - Kryl- on k tomu nemusel moc dodat, protože ho zahrál a bylo to tam.
Domácí pán - Petr von Vechtr nejenže dodal útočiště celé akci, ale najednou jsem slyšel, že tu kytaru má osahanou fakt hodně dobře. Nějak jsem si představoval, jak o dlouhých zimních večerech sáhne a trefí správnou strunu na správném místě jen tak - po hmatu. A v tichu medituje a pracuje na rozvoji osobnosti a muziky. Ty písničky měl takové krásně jásavé, aranže namakané, zvuk bohatý - kam se hrabe křesťanská mládež na všech těch možných festivalech. Bylo to tam a byl ho plný palouček před domkem. Dokázal to dát tak přímočaře, že kdybych to takhle zkusil já, nemohlo by to v životě takhle vyznít.
Až jsem si tam připadal jako punkový barbar. Prostě zkreslený zvuk, pořádný myšlenkový přesah málokde, nebo aspoň schovaný pod třemi maskovacími sítěmi, za ty moje bláznivé popěvky by na mě taky mohli klidně hodit síť, navíc jsem začínal velmi podobnými kousky jako vloni. A všichni tihle lidi, z nichž prakticky kdokoliv hraje na tu kytaru o dost líp než já, mi tu najednou fandili a zase to tam bylo. Na papírku jsem měl napsaných šest prvních písniček, sedm dalších si vyžádali předem nebo v průběhu akce spoluúčinkující. Nemůžu napsat posluchači, i když to vlastně byli hodně moc i posluchači - poslouchali a slyšeli všechno, ale ono v tom bylo prostě i něco víc - to společenstvo, ale bez prstenu moci, o který bychom se přetahovali. A že by po něm prakticky každý z nich mohl sáhnout, jenomže oni nechtěli.
A to asi bylo ono, co tam bylo. A ono to tam asi i je a třeba příští léto zjistíme to tajemství letošního léta, jestli to tam ještě zůstalo...
A to asi bylo ono, co tam bylo. A ono to tam asi i je a třeba příští léto zjistíme to tajemství letošního léta, jestli to tam ještě zůstalo...
