S Krutou bídou opět v Lampě (23.6.2017)

Disharmonici se po delší době probojovali do Lampy. Byli jsme rádi, protože taková věc se kapele jako je ta naše nepodaří každý měsíc. Sice trochu jsme se děsili, že na konci sezóny moc lidí nepřijde, ale tyto obavy se ukázaly nedělitelnými dvěma (lichými). V podstatě ani jedno z toho vlastně nebyla naše zásluha. Všechno to padá na vrub Kruté bídy. Hoši se rozpomněli, že jsme tam s nimi vloni v lednu už hráli a že to byla celkem prča. Tak nás pozvali a my přijali. My jsme dodali bicí, oni comba, oni divačky, my nějaké diváky - zkrátka taková správná dělba práce. 

Krutě bídní pánové naběhli na pódium dokonce nějakou tu chvíli před devátou. To už byla naše rytmická a basová sekce po večeři a Doctor v pilné konverzaci se dvěma bývalými kolegy, které tímto zdravím! Dorazili jeden se synem, druhý s partnerkou - a tak se nám to líbí, protože každý posluchač se počítá.
Bídníci to do posluchačů prali hutně, taky na to měli o kytaru víc než my. Tím docílili větší zvukové mohutnosti a prý i o něco horší srozumitelnosti textů (ale nebylo to tak zlé, většinu jsem pochytal). Jedou úderně, moc se s tím neserou, čímž jsou nám blízcí. Mají tam i hezké vtipné šoumenské momenty - tentokrát například zpěváka zakrytého bílou plachtou na skladby, kde nezpíval (ani neobsluhoval akordeon). Nezáviděl jsem mu to, i bez zakrytí mi bylo celkem teplo, a co teprve na jevišti, kam svítily reflektory! Ale statečně tam hrnul svoje zpěvy, ba zazářil i v cizojazyčné skladbě Geburtstag :-) 

Na desátou pánové dohráli nějaký ten přídavek a už jsme se na jejich místo hrnuli my. Zatím jsem si neposlechl záznam, takže si stále mohu myslet, že jsme to dali v podstatě dobře. Každopádně jsme ze svého výkonu měli dobrý pocit, což se počítá. Zajímavé bylo, že diváctvo v sálu početně dost kolísalo. Na začátku jich tam bylo asi jako na Krutou bídu, pak se to tam skoro vylidnilo a někde za půlkou vystoupení "chytily saze" a dosud relativně statické posdtavy zahájily taneční kreace na pomezí poga a něčeho jiného, také pohybového. A tak to vydrželo až do zaslouženého konce, korunovaného třemi přídavky (z toho jedním plánovaným). Ale co s nimi má člověk dělat, když tu Monarchii prostě vyfotit chtějí...
Celkově to byla akce odehraná v takovém divočejším stylu a myslím, že se velmi vydařila. Pravda, orosen jsem byl po produkci o něco víc, než můj půllitr Prazdroje... Takže jsme ještě vychladli, vyslechli si nějaké ty pochvaly, pomohli Vedoucímu s bicími do jeho bílého hybridního Kojota, zamávali Doctorovi a Spoka s pádlem jsem dovezl domů, do Čech, do lékárny, do Podolí...

Sousedi ze Lhoty počtvrté (27.5.2017)

Disharmonici se stali nejoblíbenější kapelou Mezinárodního dne sousedů ve Lhotě již počtvrté. Docílili toho jednoduchým způsobem - byli tam jediní. Oproti loňsku dost vyšlo i počasí, takže jsme mohli slušně vynikat. Dokonce nám dorazili plzeňští fanouškové Pepa, Láďa a Jirka, všichni včetně rodin, a také místní Jirka se starším synem, pan Doctor zde měl rovněž celou rodinu, přičemž děti rovnou nahnal na pódium a donutil pudit četné zvuky z kovových nástrojů, za kteroužto projevenou odvahu se jim dostalo přiměřených ovací. I Spok dovezl kompletní rodinu, neb naše písničky jsou jako ukolébavky pro malé děti naprosto optimální.
Někteří z vás si říkají, co to asi je, ten Mezinárodní den sousedů. To je taková akce jednou za rok, kdy se sejde pár místních, ve Lhotě ještě dorazí maník s plechovým kontejnérem, předělaným na udírnu prasete. A protože uzené prase časem záhadně zmizí, diváci tam mají aspoň nás, abychom je obveselili svým zjevem a neumětelstvím. A aby to dobře slyšeli, pozveme si i dobrého zvukaře Standu, díky němuž je slyšet všechny naše chyby naprosto věrně tak, jak je děláme, což je velký přínos.
Naše vystoupení vypadalo tak, že jsme se sešli v průměru hodinu před vystoupením, nanosili spoustu věcí na pódium, pak jsme to celé nazvučili, pochválili panu Vedoucímu nové hybridní vozidlo, ochutnali konejnérového vepře a Doctorovu plzeňskou dvanáctku (čili dalo by se říci, že jsme tam byli pečení-vaření) a hned poté, co pan Vedoucí s Evou dali kouřový signál, zahájili jsme krátce po páté odpolední produkci.
Zhruba uprostřed prvního setu prase došlo, takže pan Vedoucí musel přeparkovat, aby opékači měli kudy opustit areál. Možná je to jen můj dojem, ale jak odešlo prase, i my jsme o něco méně prasili. Ale začátek jsme měli nějaký takový rozpačitější. Konec prvního setu už proběhl o něco líp a druhá půle po pauze vyšla už skoro normálně. Ani nevím, čím to, že jsme pletli texty, akordy, přehazovali sloky, začátky i konce - zvuk byl výborný, počasí taky, diváci v pohodě, ale my se pořád ne a ne strefit... Možná to bylo tím, že jsme asi měsíc pořádně nesvičili, možná tím, že jsem ráno po dlouhé době kosil kosou a udělal si při tom na levačce znamenité puchýře. Ale většina diváků bez zřetelné psychické újmy vydržela celý náš repertoár, čítající 55 odehraných skladeb (z toho jednu dvakrát plus zvukovou zkoušku, kde zazněly Kozolupy a Smích), takže přes jisté technické komplikace bych akci viděl jako úspěch. Dokonce jsme i přidávali, na což se při tvorbě playlistu trochu zapomnělo. Takže za mě dobrý!

Hifáč s P.P.L.P. (20.5.2017)

Disharmonici si domluvili hraní v Hifáči, ale protože jsem to domlouval já, skoro to nevyšlo. Vybrali jsme si jeden z květnových sobotních termínů, potvrdili, domluvili předkapelu, nahlásili, plakáty vyrobili a dodali, takže vše bylo v pořádku. Jenomže jen do chvíle, kdy jsme se objevili na místě. Nikdo o koncertu nevěděl, plakáty nikde a personál viditelně překvapený informací, že tam dnes hrajeme. Po chvíli vyjasňování jsme zjistili zdroj problému - klubový organizátor si náš koncert sice napsal, ale na 20. červen, což nám v tuto chvíli moc platné nebylo. Takže jsme zatím postavili nástroje a pak následovalo čekání na spasitele, tedy na zvukaře. A dočkali jsme se. Už kolem půl deváté se zvučilo, před devátou už i hrálo.
My ovšem zatím ještě ne. Před námi předvedl svůj repertoár náš dobrý známý Ondra Pellar se svým bandem P.P.L.P. Jelikož basový umělec má kontrabas v servisu, vzal zavděk baskytarou a i díky tomu se celkem pohodlně naskládal na pódium i s našimi bicími v zádech. Děvčata tolik místa nezabrala, ale slyšet je bylo dobře. Ač byla kapela taková víc naturelem sedící do této lokality - tedy folková - bavila dobře všechny příchozí jednak nápaditým uváděním jetnotlivých kusů, druhak i písněmi samotnými. Ondra je holt takový hitmaker.
Nás potěšilo, že jsme mezi příchozími identifikovali i svoje dva známé Václavy (Píseckého i Nýřanského) a dvě Emy (malou a velkou) a další povědomé tváře. Díky jim moc, že dorazili a poslechli si Ondrův band i nás.
Odehráli svůj set tak rychle, že před desátou jsme už byli nazvučeni a hrnuli zbylým posluchačům do uší nefalšovaný disharmonický punk, což byl u některých důvod k příchodu na místo, pro jiné zase možná k odchodu. Tak už to chodí - pomíjivé je vše pozemské, a tohle byla pozemská až podzemní (vzhledem k poloze klubu) akce. Aby to nebyl takový šok, volili jsme spíš pomalejší playlist, a také zařadili pár novinek - třeba Šílence nebo Lamu. V rámci možností a vzhledem k nižší četnosti zkoušek v květnu (rovná nula) to zase nedopadlo tak zle. Odehráli jsme, poklábosili s fanoušky, pokynuli jejich zbytkům a odebrali se ke svým příbytkům.