Narození Medvěda (26.5.2018)

Brum, brum, brum - o čem se zdá medvědům? Disharmonici to nevědí, ale zato si zahráli na narozeninách Standy Jančíka, což je produkční v Bílém medvědu. Bílej medvěd je klub v Plzni. A vymyslel to hezky - kromě oslavy narozenin to byla ještě benefice pro tři neziskové organizace. Pravda, byla to taková poloutajená akce. Sice něco mohli zaregistrovat facebookáři a naši e-mailoví abonenti, ale běžná veřejnost by o akci nezvěděla, ani kdyby šla přímo kolem vchodu do sálu. Nicméně nebylo nám plakati, ač tam nebyli žádní plakáti. Trochu se nám také posunuly časové rozvrhy - začátek se šoupl ze 20:00 na 19:45 a konec ze 21:00 na 20:30. A nejspíš tak se stalo, že nás celkem málokdo slyšel od začátku. Přiznejme si, že i ke konci našeho vystoupení bylo diváků celkem poskrovnu, ale zato to byly významné persóny - Vašík, Anička s Petrem, Lolek s manželkou a Edito rozhodně stojí za jmenování, a ti všichni z našeho vystoupení něco zaslechli...
Zkrácení času nás vedlo k osekání playlistu. Vzali jsme si sekerky a začali sekat do skladeb, až jsme z koncertu vytvořili tak trochu fašírku. Vyházeli jsme hlavně delší písně, a tím jsme docílili dvacetipísňové sady, která seděla přesně na vymezených třičtvrtě hodiny. A to jsme ještě měli kliku (krásnou mosaznou), že jsme měli nazvučeno dopředu. Naši nástupci měli na produkci pouhých 45 minut včetně nástupu a nazvučení...
Ale zpět v čase na předkoncertní pódium. Kameru jsme připevnili zvukařovou lepicí páskou ke trámu a kabel jsem natáhl při stropě, hojně při tom využívaje svých zkušeností kdysi profesionálního elektrikáře. Díky tomu máme zadokumentováno, že jsme skutečně zahráli a dokonce i skončili, což bylo zvlášť chvályhodné.
Playlist dělal Doctor a po dlouhé době šlo o první koncert, kde nezazněla Chřipka. Zazněly však jiné kusy, místy dokonce i celé skladby. Většina pocházela z našeho neumětelského období, které trvá od založení dua Disharmonici až dosud. Výjimku tvořila Lama, kterou jsme nenapsali my a která stejně jako melodie Kankánu a Ódy na radost vznikla již dříve.
Příchozí posluchači se mohli potěšit (nebo případně poděsit) celkem svižným setem s minimem našich typických otravných keců, neb času nebylo nazbyt. Tak jsme to tam tlačili jednu za druhou, a po těch třech ještě 17 dalších. Posluchači tleskali a byli šťastni, že to mají za sebou. Zvukař si u Spoka udělal oko, neb mu při zvukovce pochválil zvuk jeho tlustohlubokostrunky. Mě nechválil, čemuž se nedivím. Zkrátka jsem mu svým drtivým stylem nedal k podobnému počinu šanci. Po tomto jednoznačném úspěchu jsme vtrhli mezi diváky a pohovořili s nimi. Beseda se trochu protáhla, takže jsme slyšeli i většinu vystoupení našeho nástupce - kytaristu Foola, který krásně hrál irské písničky. Já dokonce celé. Večer ještě pokračoval, ale to už jsme byli všichni na cestě ke svým přepychovým zemljankám.

Hifáč s Cainem (28.4.2018)

Tento koncert byl celý takový trochu normální a trochu zvláštní - podle úhlu pohledu. Disharmonici v Hifáči - co může být obvyklejšího? Celkem normálně jsem i poslal pozvánky všem známým a celkem normálně to vypadalo, že budeme hrát sami. A pak to přišlo - Doctor napřed oznámil, že asi nebude moci. Tak jsme začali řešit, co tak odehrát ve třech bez hlavního skokana, a nakonec by toho snad i bylo dost. Ale mezitím se mi ozvala Assa, že by měli čas i zájem si s námi zahrát, pokud by nám to nevadilo. Nevadilo, jasněže. Navíc nakonec Doctor volný čas získal, takže jsme i my byli kompletní. Já byl toho večera nějak lehce v útlumu - ráno jsem se probudil brzo, posekal zahradu, natankoval káru a odpoledne zdříml. Ne že bych spaní nepotřeboval, ale hned po probuzení koukám, že mi na mobilu přibyla nějaká SMS od Assy, že meškají ve vlaku kdesi u Karlova Týna, což je sice hezký hrad, leč do Plzně daleko. Ale že dorazí, možná i včas, ale kdo ví. Nakonec jsme se všichni účinkující sešli do třičtvrtě na osm, čili pohoda.
Ale zase většina očekávaných diváků měla zpoždění tak velké, že toho večera nedorazili. O to větší díky patří došedším Vašíkovi, Martinovi a Jeníčkovi. Holt jsme se co do počtu diváků minule namlsali Číňany, a dnes ani moc Čechů nepřišlo. Ale co chybělo na kvantitě, projevilo se na kvalitě fandění. I diváci, i spoluhráči z druhého uskupení mohutně povzbuzovali, takže jsme zase měli chvílemi pocit, jako by nám fandil plný stadión.
Co říci k vlastním hudebním výkonům? Caine s Assou zvučili, až nazvučili. Samozřejmě ve spolupráci se špičkovým zvukařem Tomášem. A na jejich projevu bylo znát, že jsou za ty roky sehraní a dávají do toho pořád stejné nadšení, jako když začínali. Assa se hlavně už dost sžila se svým samplovacím ťukátkem, které nyní ovládá s náramnou grácií a přesností. O Cainově mandole by se daly napsat úplné legendy, jak si ji s pověstnou Cimrmanovskou nezdolností postavil a několikrát přestavěl, aby z ní dostal očekávané zvukové výsledky. Totéž bych v podstatě mohl zopakovat i o jeho textech - také je pořád dolaďuje a aktualizuje - zkrátka poselství nade vše. A tím skladby přetékají, neb tak to má být. My jsme je vsedě povzbuzovali a poslouchali. I jeden přídavek jsme si na nich vytleskali a oni nám ho ochotně zahráli.
A protože jsme oproti nim ze svojí podstaty o něco hřmotnější, naběhli jsme až jako druzí. Nazvučili jsme na Kozolupech a už se jelo dál. Ostatně nebylo na co čekat. Diváci již byli nastoupeni a napjatě poslouchali celou dobu. Caine s Assou dokonce fandili vestoje a v pohybu. Pauzy mezi skladbami jsme měli o něco kratší, ježto co k tomu našemu hřmotu dodávat, že? Zazněly skladby historické i nové, tu a tam chybka, tu a tam zase ne, a tak nám koncert hezky uběhl. Ani jsme nenasadili žádnou novinku, ačkoliv pro některé, kteří nás slyšeli po delší době, některé skladby vlastně trochu nové nebo překvapivé byly. Dotáhli jsme to až k přídavkům, kdy se Caine tak rozvášnil, že odložil i tričko. Po koncertě následovala neorganizovaná beseda s diváky.