Disharmonikům bylo po předloňském relativním úspěchu zdejšího hraní nabídnuto opakování akce. Ale nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Koncert uprostřed prázdnin je přece jenom něco trochu jiného, než ve školním roce. Jednak bylo o dost větší teplo, druhak méně diváků. Jinak jsme ovšem mohli být spokojeni - kvalitní zkušený zvukař se k tomu postavil zodpovědně, pivo točili dobré, majitelé se chovali přátelsky. Taky bylo hezké, že se hrálo v takovém atriu, tedy sice pod střechou, ale taky na čerstvém vzduchu. Pravda, počasí bylo teplé, takže lákalo spíš k vodě, než na Disharmoniky, a taky jsem byl o něco víc orosen, ale nic z toho mě nemohlo rozhodit.
Na místě jsme byli všichni včas a v pohodě, přípravy proběhly celkem hladce, nazvučeno bylo přiměřeně, začalo se celkem včas. A že jsme hráli sami, dali jsme skoro celý nacvičený repertoár a dva sety. První začal někdy kolem třičtvrtě na devět, druhý pak něco po desáté. Hráli a zpívali jsme celkem slušně s přihlédnutím k tomu, že jsme po kralovickém koncertu měli už jen jednu zkoušku a pak tohle. Takže tu a tam nějaký ten textík vypadl, nějaké sólo znělo divně, basa tu a tam nenašla lajnu a co se týká ladění - taky jsme to občas nedali stoprocentně - tak jak jsou naši posluchači už od nás zvyklí... Časem se to zlepšovalo - sehranost lepší, chybek méně, jen únavy trochu víc.
Přišlí ale vypadali, že se bavili dobře, ať už Emy, Petr s Aničkou nebo Venca z Písku. Ema si dokonce i zazpívala refrény písně Na dně - a v tu chvíli jsem se musel zastydět za svůj způsob vokálu, který jí to přece jenom docela kazil. Ale jinak nádhera! Prostě přišla, zazpívala a zvítězila.
Někdy tu rozhodně ještě musíme zahrát. Ale taky musíme na ten termín sehnat víc posluchačů, aby na nás moc netratili.
