Programátorské Hifi Lentilky (9.4.2016)

Kdo se domnívá, že do Hifáče na nás už lidi nechodí, byl tentokrát vyveden z omylu. Sice ne, že by dorazili všichni, kdo o tom uvažovali, ale sešlo se nám to pěkně. Banjo nachystal krásně brutálně industriální plakáty, účast přislíbilo Lenthilium, na které snad konečně máme dobře fungující kontakt a Doctorovi se podařilo dotáhnout do klubu čtyři bývalé kolegy - programátory (Martin, Vašek, Michal a čtvrté jméno nevím), některé i s dívčím doprovodem. Pan Vedoucí zajistil do publika osvědčené duo Ema a Ema, za Banjem dorazili spolužáci ze základky Milan (také programátor) a Jirka, oba s manželkami a v poslední době velmi osvědčený Vašík vážil cestu až z Nýřan. A to nebylo zdaleka vše, Hifáč byl celkem slušně zaplněn, takže atmosféra výborná.
Ale dejme se do vlastního vystoupení.
Lenthilium startovalo jako první, a šlo jim to hezky od ruky, od strun od kláves i od paliček. Bylo zkrátka znát, že na CD dobře nacvičili a že jsou sehraní. A to jich je víc než nás - kytara, basa, bicí, klávesy, metalofon v kombinaci s chřestidlem. Texty jsou takové specifické, ale dle mého soudu kvalitní už proto, že jsou sice obrazné, ale o něčem, a taky mají výrazné refrény, jsou o něco temnější než my a je to trošku underground. Ostatně naši pravidelní návštěvníci už vědí. Hodí se k nám totiž výborně i se nám ta jejich šou fakt líbí. Vystartovali na věc nějak kolem třičtvrtě na devět a za necelou hodinku byli hotovi.
Zvuk musím pochválit - byl takový akorát na té hranici decentnosti, kde se dobře poslouchá a člověk i chytá texty, přičemž se ještě neztrácí rockovost. Ujal jsem se také funkce výběrčího vstupného, a skutečně jsem vybral nejen na zvukaře, ale i něco pro výkonné umělce...
My jsme večer takzvaně dorazili, takže jsme si na rozdíl od Lenthilia dovolili i nějaké ty přídavky a před nimi pár více či méně osvědčených kusů. Každý jsme tam něco trochu podělali, jak je u nás tradicí. Třeba pan Doctor občas zkoušel ozvláštnit texty prohozením slok a Banjo si občas strouhl nějaký ten akord vedle, aby pak víc vynikly pasáže, kde se náhodou strefil... Ale nikde nám nespadl řemen, takže mašina jménem Disharmonici dosupěla bezpečně až na konečnou stanici a s hranou suverenitou i zagarážovala do historického depa, kde pěli kankánovou ódu na fotografie.
Takže děkujeme všem hostům, ať už zde jmenovaným nebo ne, že nám pomohli vytvořit velmi příjemný koncertík!

Koncert pro pražské Pepíky (19.3.2016)

Do klubu Carpe Diem jsme už párkrát zavítali. Je to takový celkem útulný lokál, kde se nevaří, ale zato tu aktuálně čepují slušně chutnající a přiměřeně napěněnou Černou Horu. Velké je to tak akorát - asi tak osm nebo deset kulatých kovových stolků po čtyřech židlích, na jednom konci pódium, na druhém barpult a toalety, celé je to ve sklepě. Oproti posledně přibyla nabídka jídel, z nichž dvě jsme otestovali. Pan Doctor si dal klobásku a já tlačenku. Doctora překvapilo, že klobáska se podává za studena. Šlo o klobásku maďarského typu, takže to ani moc nevadilo. K ní dostal asi pět různých pochutin typu křen, hořčice, nakládané cibulky a co já vím ještě. Já si dal tlačenku. Na pohled vypadala velmi dobře - byl jí pořádný kus a na ní naskládaná slušně naložená kolečka cibule. Ovšem nic tak kyselého jsem nejedl od doby, kdy jsem zkusil samotný citron. Asi až po pěti minutách jsem zjistil, že kromě kyselosti je tlačenka více než dostatečně opepřena. Pivo ale bylo v pořádku a chleba na zajedení dost, takže jsem hrdě dokonzumoval.
Zvuk jsme si zajišťovali sami. Nicméně klub byl po této stránce slušně vybaven. Viditelně nedávno pořídili mikrofony, velmi podobné našim zkušebnovým a stojánky, kabelů a šňůr bylo také dosti, propojení k místnímu mixu jsme zvládli, věci si zapojili a ozvučili, svačinku a pivo vyřešili, solidního zvuku docílili, nahrávku nahráli. Ale s jednou věcí jsme si prostě neporadili. Nepřišli diváci. Všechny jsme obeslali, skoro nikdo nedorazil.
Nic jsme si z toho nedělali a zahájili hraní pro pár štamgastů, kteří si přišli zřejmě pokecat s barmany. Zdvořile zatleskali skoro po každé skladbě, ale časem se začali vytrácet. Když už to vypadalo, že v sálu zbudeme s barmankou sami, přibyl sem doctorův bývalý kolega Pavel se psem a na Vedoucího se přišla podívat Eva. Nechci nás přechválit, ale odehráli jsme to celkem přijatelně. Nepočítám-li tedy, že jsem docela uhnal Tlačítka... Hráli jsme asi hodinku a čtvrt, přehráli celý playlist a jeli domů.
Byl by to celkem povedený koncert, být tam víc lidí. Ovšem přiznejme si, že do Carpe Diem není zrovna klub, kam by na nás chodily zástupy fandů, ba ani těch Pepiků moc nebylo...