Banjovi se vyplatilo, že se loni v listopadu vypravil do Lampy na Petra Macha. To je takové tajemství loňského podzimu, jak se to seběhlo, že ho tam oslovila organizátorka maškarního plesu jedné ošklivé státní instituce, pro kterou shodou okolností pracuju... Celé to proběhlo v Saloonu Roudná, ve velkém sálu. No, zkrátka a dobře z toho vyšlo, že kromě Semtexu, který maškarní rozjede, tam pak nastoupí Disharmonici a celou akci dorazí.
Všechno šlo podle plánu až do určitýho bodu. A pak vlastně taky. První drobnost, která nebyla tak úplně plánovaná, že byl uzavřen Saský most a navazující ulice kolem Kauflandu, a pro sichr ještě ta vedle. Takže jsme se s nástroji lehce prošli, což nám při našem sedavém zaměstnání udělalo jedině dobře a sami bychom se k tomu nedokopali. Něco mezi půl desátou a půl jedenáctou jsme dorazili a natahali dozadu spoustu různých vesměs těžkých a neskladných propriet, jak už je dobrým zvykem nás rockerů. A pak jsme nějakou hodinku čekali, až jsme se dočkali.
Tím nechci říkat, ba ani naznačovat, že bychom se nudili. Měli jsme co sledovat, co poslouchat, co pít (Plzeň 12°jasná volba - desítku Gambáč fakt neriskuju), rej masek taky byl celkem zajímavý, návštěva přiměřená, Semtex taky hraje pořád zručně. Pravda, Doctor by tam byl hned po Röhrichovi největší hároš, ale to holt je ten přirozený odsun vlasů na mladší hlavy... Až tak moc zajímavého k jejich několika setům nenapíšu, protože prostě hrajou od těch devadesátek pořád stejné kusy. A protože hrát uměli už tehdy, těžko tam může nastat nějaký výrazný posun. Šou taky zvládají konstantně více než obstojně, takže vydrželi hrát až do půlnoci. Pravda, Doctor na jejich předělávku Should I stay koukal skoro jako Korál na Meydlo, ale publikum viditelně bavili a hráli, až se nad sálem zavěšené formuláře zelenaly (aspoň ty světle zelené rozhodně ano).
My jsme vpadli na pódium celkem rychle a po úvodních zvučicích Kozolupech stihli odehrát skoro třičtvrtě hodiny. Končili jsme 1:00 přesně, protože za další načatou hodinu by bylo třeba zaplatit příplatek. Hráli jsme snad celkem standardně, jen já jsem byl v některých skladbách zpočátku rychlý a ke konci ještě rychlejší, ale tak už to na našich koncertech zatím ještě pořád prostě chodí. Bylo celkem zábavné sledovat například rej maskovaných státních úředníků při naší Byrokracii. Jak tam tancovali piráti, Sněhurka s trpaslíky, Batman a další úřední masky. A tak Disharmonici naučili úřad tančit tak, jak jim pískali. To nás docela bavilo. Takže pokud nás příště pozvou zase, klidně zase něco podobného odehrajeme.
čtvrtek 23. března 2017
pátek 3. března 2017
Masopustní Vagón s kabaretem (26.2.2017)
Pan Doctor zabodoval. Povedlo se mu získat pro Disharmoniky termín do věhlasného pražského klubu Vagón. Termín to byl - řekněme ne právě exkluzivní, neb po neděl večer musí většina potenciálních návštěvníků hákovat v rachotě nebo vstřebávat znalosti ve školách, což citlivým duším většiny z nich moc chuti na výlet za kulturou nepřidává.
Spolupachatelství se zhostila pražská kabaretní formace FM. Může vám to připadat divné, takový žánr v kombinaci s námi, ale na druhou stranu byla masopustní neděle, kdy se pod maskami nás - hudebních maškar - může skrývat všelicos.
Oni i my jsme na místo konání dorazili včas, kytarista FMka dokonce dřív než my - přespolňáci. Mimochodem příjemně mě překvapila průjezdnost dálnice i Prahy, kde jsem očekával návrat lufťáků z chalup. Zřejmě chalupářská sezóna ještě úplně neodstartovala, což bylo pro nás výrazné plus.
Před koncertem jsme s nimi lehce pohovořili a já jsem podlehl svojí stařecké žvanivosti a absenci odporu ze strany posluchačů (z čehož je patrné, že byli slušně vychovaní), abych je seznámil s historií našeho pochybného spolku (viz tato kronika o hodně výše).
Sestava mladých (v průměru asi tak o 30 let mladších než my) talentovaných umělců odstartovala vystoupení jako první a zhostila se performance poněkud po svém. Trochu se to vymyká všemu, co spolu s námi dosud hrálo, nicméně bylo to celkem zábavné. Pořad byl v podstatě komponovaný. Sestava byla v základu dvoje klávesy, basa a kytara. Občas se nějak prostřídali, takže se tam ozval cajon, metalofon a možná ještě něco dalšího. A abych nezapomněl, ještě několikrát vystoupila tanečnice - hosteska - roznašečka dortíků a mnohé další v jedné osobě. Nástroje zvládali bez viditelných problémů a bylo to celé takové celkem živé a samozřejmě ne moc hudebně drsné. Jo a docela slušně zpívali, což bývá u některých ansámblů spíš problém - tak tady ne. Většinu toho odzpívaly holky, ale ani pánové si ostudu neudělali, pokud se do toho pustili. Kromě hudby tam byly de facto hrané scénky, které to celé spojovaly dohromady. Působilo to celkem přirozeně, jako improvizované předěly mezi skladbami. Jejich pásmo bylo dlouhé tak akorát - tedy i s přdavkem asi třičtvrtě hodiny. Diváci se i decentně zapojovali a bylo to takové milé.
Po nich jsme naběhli my. Bicí už byly nazvučené, takže nám zvukař už jen dokorigoval komba a zpěvy a po testovacích Kozolupech jsme do lidí napumpovali ty svoje klasicky disharmonické kusy jeden za druhým a pak ještě několik dalších. Pravda, tu a tam ujelo nějaké slovíčko mimo text, první sólo ve Smíchu bylo spíč k pláči a nějaká ta intonace mimo by se jista taky nahledala. Ale zvuk byl super - z nahrávky je znát, že tohle je slušná liga, většina diváků zůstala i na nás a vypadá to, že je to i celkem bavilo, většina FM se nějakou chvíli i pokoušela o něco mezi choreem a pogem, takže to nakonec byla dost zábavná a v součtu myslí i vydařená akce. Čili Vagón po dvanácté vyšel slušně.
Spolupachatelství se zhostila pražská kabaretní formace FM. Může vám to připadat divné, takový žánr v kombinaci s námi, ale na druhou stranu byla masopustní neděle, kdy se pod maskami nás - hudebních maškar - může skrývat všelicos.
Oni i my jsme na místo konání dorazili včas, kytarista FMka dokonce dřív než my - přespolňáci. Mimochodem příjemně mě překvapila průjezdnost dálnice i Prahy, kde jsem očekával návrat lufťáků z chalup. Zřejmě chalupářská sezóna ještě úplně neodstartovala, což bylo pro nás výrazné plus.
Před koncertem jsme s nimi lehce pohovořili a já jsem podlehl svojí stařecké žvanivosti a absenci odporu ze strany posluchačů (z čehož je patrné, že byli slušně vychovaní), abych je seznámil s historií našeho pochybného spolku (viz tato kronika o hodně výše).
Sestava mladých (v průměru asi tak o 30 let mladších než my) talentovaných umělců odstartovala vystoupení jako první a zhostila se performance poněkud po svém. Trochu se to vymyká všemu, co spolu s námi dosud hrálo, nicméně bylo to celkem zábavné. Pořad byl v podstatě komponovaný. Sestava byla v základu dvoje klávesy, basa a kytara. Občas se nějak prostřídali, takže se tam ozval cajon, metalofon a možná ještě něco dalšího. A abych nezapomněl, ještě několikrát vystoupila tanečnice - hosteska - roznašečka dortíků a mnohé další v jedné osobě. Nástroje zvládali bez viditelných problémů a bylo to celé takové celkem živé a samozřejmě ne moc hudebně drsné. Jo a docela slušně zpívali, což bývá u některých ansámblů spíš problém - tak tady ne. Většinu toho odzpívaly holky, ale ani pánové si ostudu neudělali, pokud se do toho pustili. Kromě hudby tam byly de facto hrané scénky, které to celé spojovaly dohromady. Působilo to celkem přirozeně, jako improvizované předěly mezi skladbami. Jejich pásmo bylo dlouhé tak akorát - tedy i s přdavkem asi třičtvrtě hodiny. Diváci se i decentně zapojovali a bylo to takové milé.
Po nich jsme naběhli my. Bicí už byly nazvučené, takže nám zvukař už jen dokorigoval komba a zpěvy a po testovacích Kozolupech jsme do lidí napumpovali ty svoje klasicky disharmonické kusy jeden za druhým a pak ještě několik dalších. Pravda, tu a tam ujelo nějaké slovíčko mimo text, první sólo ve Smíchu bylo spíč k pláči a nějaká ta intonace mimo by se jista taky nahledala. Ale zvuk byl super - z nahrávky je znát, že tohle je slušná liga, většina diváků zůstala i na nás a vypadá to, že je to i celkem bavilo, většina FM se nějakou chvíli i pokoušela o něco mezi choreem a pogem, takže to nakonec byla dost zábavná a v součtu myslí i vydařená akce. Čili Vagón po dvanácté vyšel slušně.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)