Laici jsou naši kamarádi. Hrají s námi příležitostně už od roku 1997. Jejich basák Pýt býval na přelomu tisíciletí po několik let naším basákem. Hoši se zlepšují a jejich projev je sice převážně bigbítový, leč umírněný. Takže pozvat je do Jamu byl dobrý nápad.
Na místě jsme byli prakticky všichni do půl osmé. Pan Vedoucí dorazil pak velmi krátce poté. Bicí se použily naše, basový aparát Laiků, kytarový půl na půl. Mělo to tu výhodu, že přestavby o pauze se tímto dost minimalizovaly. Zvukař se sice jevil jako lehce bručivý, leč zvuk mu z aparátu šel dobrý, decentní a srozumitelný, což je v Jamu taky milá tradice. Vedoucí postavil základ bicích, Bavr si ho lehce uzpůsobil a Laici nazvučili. Mezitím už přicházeli diváci - Venca "21" z Písku, pět Touškováků plus Láďa s Pepou, Dana a Anička s Petrem, Karel ze Semtexu a další osobnosti celkem obstojně naplnily prostor u stolků a barových židliček.
Co říci k produkci Laiků? Prostě jsou sehraní. Lokajíček to jistil zezadu pravidelnými bicími, Pýt u basy dodal harmonickou jistotu, Frančesko kytaru uměl výborně i sólovat už v době svého působení v Tunelu a Fík je prostě klasik a tvář skupiny, její frontman a showman. Dávají to už rutinně, takže jejich folkrock až folkpunk zněl jako z nahrávky. Asi třičtvrtě hodiny se linuly z pódia jejich většinou nám již dobře známé popěvky. Ve druhé půli se dokonce pustili do pár kusů mně dosud neznámých, nicméně stylově příliš nevybočujících z mantinelů starší tvorby. Tak to má být, prostě tam zapadly a seděly. Kluci to dohráli tradičním nejrychlejším hitem "Záhada zabijáka z pískoviště" a přišel čas na přestavbu a na nás. Diváci celkem ukázněně seděli a tleskali, s výjimkou Pepy, který stál. A s druhou výjimkou Jednadvacítky, který ještě fotil a pogoval.
Je pravda, že Doctor ani já jsme nezačali úplně bezchybně. Mně se nevedla sóla (nejvíc to schytal Smích) a asi dvakrát jsem i blbě nastoupil se zpěvem (např. Hasiči), ale postupem času se to spíš zlepšovalo a posléze to bylo úplně nejlepší - hvězdička značí úspěch. Ale jeví se mi to tak, že pokud jsme i s těmito dílčími komplikacemi odehráli koncert s celkem slušným ohlasem. Asi jsme to dokázali přebít nasazením a úderností. Kromě naší obvyklé sestavy s námi na závěr odehrál čtyři písničky na basu Pýt, z toho poslední Vliv odbubnoval Spok. Tomu jsem jeho situaci za bicími věru nezáviděl, neb musel tuhle dost rychlo věc dát bez rozcvičení. Celou akci jsme takříkajíc dorazili přidanou Ódou na radost a tradiční Monarchy.
Diváci si zážitek pochvalovali, dokonce snad ani žádný neodešel před koncem, čemuž jsme byli rádi. Celkově akci hodnotím jako velmi zdařilou.
