Šviháci lázeňští (12.11.2016)

Ač je to k nevíře, Disharmonici dosud jako kapela nehráli v Mariánských Lázních, pomineme-li naše nekulturní vstupy, narušující sezení Pipe clubu v 90. letech minulého století. Nicméně nyní jsme obdrželi pozvání na regulérní vystoupení ve zdejším jediném, a tudíž logicky nejlepším klubu Morrison. Nabídku jsme rádi přijali a přijeli.
Na místě jsme zjistili, že klub je fakt dost fajn. Separované boxíky po jedné straně, bar na druhé, na třetí vchod, na čtvrté pódium. Celková atmosféra mi evokovala devadesátky, tedy zlatou éru českých rockáčů. Pivo sice jen jednoho druhu, ale chuťově naprosto v pořádku, takže jiné nepotřebujete. Kluci z místní skupiny The Covers, už nám postavili bicí a basové combo. V okamžiku našeho příjezdu už na místě seděl Vedoucí s Evou a my ostatní jsme taky jeli nalehko, protože jsme vezli jen kytaru, basu, kytarové combo a z bicích malé šití.
Jakožto dojíždějící jsme hráli první my. Zvukovka proběhla celkem hladce, nepočítám-li vyměněný zpěvový mikrofon u pana Vedoucího. Zvuk ovšem byl výborný, takže si posluchači mohli vychutnat všechny naše chyby přesně tak, jak jsme je dělali. A to se vyplatí.

Co mě ale zaskočilo, byla nižší tuhost pódia. Při skokanských orgiích Doctora H jsem zvolna chytal mořskou nemoc a mikrofon mi osciloval o decimetry. Akordy jsem tím pádem sice většinou chytal, ale občas mi něco uteklo. Největší lapsus z mojí strany nastal při poměrně nové skladbě Blázen. Začal jsem ji tak pomalu, že jsem se rytmicky rozhodil natolik, že už to kluci přes zřetelnou snahu neudrželi. Příliš krátký poločas rozpadu zapříčinil, že přes pomalé tempo jsme ji dohráli dřív, než bylo žádoucí. Ale většinu kusů jsme dohráli víceméně tak, jak autoři zamýšleli.

Publikum bylo jednak skvělé, jednak poměrně početné. Díky pořadatelům! Všechno se to sešlo - diváci, zvuk (mimochodem zvučil majitel klubu, sám aktivní muzikant), pozorní a už od pohledu spokojení posluchači ve slušném množství, klub s atmosférou, velmi vstřícná a přátelská spolukapela a třeba i šikovný fotograf. Hráli jsme skoro hodinu a půl. Diváci nás celou dobu povzbuzovali, tleskali, podupávali a občas se odvážili i na parket. Naplno se rozjeli při přídavcích, a to už bylo regulérní pogo se vším všudy.
Po nás se pódia ujali místní borci s přespolními songy, většinou anglické nebo americké provenience. Nejvíc kusů prvního setu bylo od Ramones - tři. Všechno jim to slušně zařezávalo. Frontman v tričku již zmíněných Ramoňáků střídal basu s elektroakustickou kytarou, sólák byl hubený, druhý kytarista s Telecasterem už tak štíhlý nebyl. Bubeníka už si moc nepamatuju, ale zařezávalo mu to a poskakovalo se na ně dobře a šlapalo to, takže určitě práci odvedl dobře. První jejich set posádka našeho vozu vyslechla, Doctor a já jsme si i vesele zaskákali, zatímco Spok mohl ocenit kvality místního nakládaného hermelínu. Člověk by tam klidně vydržel i déle, ale čas bohužel příliš pokročil, takže jsme se s místními srdečně rozloučili a vyrazili k domovu.
Velmi dobrá akce, v poslední době srovnatelná snad jedině s loňskou, rovněž velmi zdařilou Březnicí.

Nízká úroveň medvědů (28.10.2016)

Státní svátek Disharmonici oslavili hrou a Doctor i tancem. Domníváme se totiž, že je správné řádně slavit. Pan Doctor k oslavě vybral prostor Pubu u Medvěda, který se znovu rozjíždí pod jiným majitelem. Takže jsme se tam vetřeli tak nenápadně, že jsme delší dobu ani netušili, jestli fakt hrajeme nebo ne. Podobně se vedlo i našim spoluhráčům - rokycanské Nízké úrovni. Jak jsem posléze zjistil, jejich kytarista hraje na kytaru i v Easy Riders, kteří s námi už jednou hráli v Husovce. Vlastní vystoupení mělo proti Husovce tu nespornou výhodu, že zde byl přítomen zvukař, který poslouchal a celkem často korigoval zvuky, linoucí se z pódia.
Ale zpět na začátek akce - dorazil jsem v takovém předstihu, že ještě neskončil hokej. To bylo pro parkování dost klíčové. Dovnitř jsme se dobouchali asi 10 minut po sedmé, nanosili přístroje, zkonstatovali naprostou absenci plakátů nejen ve městě, ale i u vchodu do klubu. Organizátoři však hrdě hlásili, že plakát (mnou splácaný) přece vyvěsili na facebooku. Po nějaké době přivezli na místo i bombu s CO2, díky čemuž začali čepovat aspoň ten Gambáč, když už pivo nebylo...
Před koncertem jsme skoukli místo činu - průmyslový prostor, prý bývalá dílna OPBH nebo něčeho podobného. Vyhřívání zajistily dva výkonné sálavé zdroje, poháněné bombou pro pána Bhútána. Místa by tam bylo tak pro stovku lidí, ale i ta třicítka diváků byla celkem slušnou kulisou našeho řádění. Touto cestou děkuji Evě, Láďovi a Pepovi, Vašíkovi a zejména Vencovi Jednadvacítce, neb ten nás poctil z jihočeské písečné dálavy.

První hráli hoši z Rokycan se svojí Nízkou úrovní. Sestavu měli podobnou jako my - tedy kytara, basa, bic zpěv. Ovšem ještě něco navíc - trubka. Bubeník si místo druhého přechodu přihodil ještě jeden činel, takže plechová kavalerie mohla začít mašírovat. Kytarista byl takový mohutný medvěd (čímž se do klubu dobře hodil), akorát že on byl na rozdíl ode mě mohutnější na hrudníku než na břiše a nakrátko střižený. Basák byl zase takový vytáhlejší a hubený. Zpěvák - umělecký kovář - byl zapamatovatelný svým mírně špičatým plnovousem. Trumpeťák byl takový menší típek, kterého jsem si vizuálně moc nezapamatoval. Ale troubil dobře. Všichni vlastně hráli dobře, akorát toho zvuku bylo u nás "na parketu" trochu víc. Znělo to tak lehce přebuzeně a z textů jsme pochytali tak akorát výrazné refrény. Zpěv sice nebyl bez drobných chybiček, leč my nejsme těmi, kdo by měli gebír zrovna tohle kritizovat... Jejich jeden fanoušek se vytrvale pokoušel vytvořit pogokotel, ale jeden nadšenec kotel nedělá. Nicméně to skoro dokázal. Publika na ně dorazilo lehce víc než na nás - a že jsme propagovali docela dost. Jedna z prvních divaček se na místo dobelhala dokonce s nohou v sádře a o berlích. Ale třicítka lidí nebyla zase tak špatný výsledek na neplakátovanou akci dvou ne zrovna profláklých kapel. Hráli chlapci podle dohody - maličko později začali, ale včas skončili, takže na desátou byla prkna, která znamenají jeviště, naše.

Hustili jsme do nich skladby podle výborného playlistu (ten jsem dělal já). Pravda, ne vše bylo zahráno zcela brilantně, zpěvu prý tak moc rozumět nebylo, ale nikomu to náladu nepokazilo. Kdo věděl, ten věděl, a ostatním to nejspíš bylo jedno, hlavně že to odsejpá. Kolem jedenácté jsme dohráli, přidali jeden přídavek, dopili a odjeli domů. A to přesto, že nás Venca 21 ještě lanařil na Totáče do Lampy. Ani nevím, jestli je ještě stihl. Ještě jsem navázal lehkou družbu a pokecal s Nízkou úrovní, takže pak už by stejně bylo zbytečné jezdit kamkoliv jinam, než domů (jako ET).