Carpe Destaktor (17.9.2016)

Carpe Diem je v poslední době asi jediná štace v Praze, kam nás pravidelně zvou. Bohužel se nám nějak nevede tam natáhnout obecenstvo. Tedy pár kvalitních fanoušků zpravidla dorazí, ale kvalita nějak ne a ne přerůst ve větší kvantitu. A tak tomu bylo i tentokrát, když jsme pozvali jakožto přespolní místní hosty - kapelu Destraktor.
Na místě jsme se dohodli, že začneme my. To bylo asi dobré rozhodnutí, protože vzduch byl na místě dost vydýchaný a kdybych tam seděl další hodinu, asi bych už moc nezazpíval. Na místo všichni dorazili včas celkem optimisticky naladěni, což trošku zkazila nižší divácká kulisa, ale zase zlepšilo místní celkem slušné pivo. Dali jsme se do kabeláže, stavby bicích, zvučení a ladění.
Před osmou jsme koncert odstartovali. Dali jsme přibližně totéž co včera. Spokovi se tišejší zvuk celkem zalíbil, takže jsme se nastavili na přiměřeně tichý zvuk. Tolik jako včera sice ne, ale celkem decentní to bylo. To jsme kompenzovali playlistem, který Doctor vystavěl hodně do rychla. Kluci z Destraktoru pochvalně mručeli zejména na výkon Vedoucího za bicí soupravou. Já jsem byl ze včerejška dost vyřvaný, takže jsem předvedl pěvecky jeden z historicky nejhorších výkonů (spíš než výkon to připomínalo skon - mého vokálu). Hlavně ve vyšších polohách (Na dně, Kyselina) jsem prohrával s hudbou skoro K.O. Ale diváctvo, byť nepočetné, laskavě a vytrvale tleskalo po každé skladbě a vytleskalo si i dva přídavky.
Před devátou jsme předali pódium Destraktorům. Ti prodělali klasický vývoj kapely - takže oproti době, kdy jsme je slyšeli naposled, získali hodně na čitelnosti zvuku kytary. Ta vůbec představovala proti nám tzv. rozdílový nástroj - chlapec na ni hrál opravdu dobře - akordy mu krásně plynule přecházely do sól, která zněla tak, jak měla. Měl viditelně slušně najeto. Ti ostatní taky, ale to Vedoucí se Spokem mají taky. Hráli lehce hlasitěji než my, ale ne výrazně. Zpěvy řešil kromě zpěváka ještě basák. Vzhledem k tomu, že mikrofony už víc nahlas dát nešlo, aby nevazbily, museli upravit hlasitost podle nich. Zpěvák byl viditelně znepokojen tím, že neobvykle dost slyší svůj hlas. Skladby byly v podstatě dost podobné tomu, co jsme od nich slyšeli minule. Ale připadaly mi o dost líp zahrané. Fakt to klukům šlape.
Spok byl poté natolik laskav, že nás spící trosky dopravil do Města piva.

Ve Dvoře se krákoře potichu (16.9.2016)

Sice jsem Fazyho na Vechtru moc neslyšel, ale stihl mě pozvat na koncert v Plzni na Slovanské třídě. Tam se totiž nalézá hospůdka Ve Dvoře, kde domluvil hraní. Termín vyhovoval, takže jsme se dohodli, že si vrzneme taky. V této fázi ještě bylo vše bez problému.
Na místě jsme ještě byli taky všichni v pohodě. Pivo chutnalo jako pivo, jídlo nám donesli v požadovaném množství a dobré kvalitě, jenom si bohužel neporozuměli s Fazym. Hospůdka totiž není z největších. Bigbít se má hrát s nasazením, Fazy to ví a bigbít hraje. A do jeho nasazení patří i to, že je zřetelně slyšet kytaru, basu i bicí. Ovšem tady se představa kvalitního řízného rocku potkala s tvrdou realitou malého sálu. My jsme na zahrádce jedli a pili, a zároveň i dobře slyšeli, že se Error 55 od posledně docela sehrál. Ovšem podle představ obsluhy i štamgastů byl bigbít příliš akusticky vydatný. A protože sousedé prý v podobných případech už párkrát volali policii, a i tak lidé opouštěli lokál, dopadlo to tudíž špatně. Vrchní kluky po dvou písničkách nemilosrdně utnula.
Nám ovšem mezitím dorazila docela velká část našeho fanclubu - Láďa Vaiz s rodinou a Pepa, navíc ještě Bruno se už sešli. Nebýt toho, asi bychom byli solidární s Errorem a celou akci ukončili. Láďovi jsme hraní svým způsobem dlužili. Dorazil na nás letos do Lhoty, kde naši akci vzala voda. Takže jsme použili diplomacie a hlavně Bruna, který paní vrchní dobře znal.
Výsledkem bylo, že pan Vedoucí vybalil štětky a špejle, kterými odbubnoval i rychlé věci, za což má můj obdiv. Spok a já jsme nastavili comba nepatrně nad hranici slyšitelnosti a v této tlumené podobě odehráli celý plánovaný set. Zpěvy nám zvučil Jindříš, sice viditelně znechucený utnutím vlastní produkce, ale profesionálně situaci zvládnul. Místní osazenstvo nás celkem vlídně vyslechlo, náš fanclub se viditelně bavil, chvílemi i tančil a části ostatních jsme to snad taky zpříjemnili.
S naším druhým (a posledním) přídavkem se objevila moje dávná známá se svým novým manželem, takže jsem s nimi a s Brunem ještě chvíli poseděl a pokecal. Pak jsem se přesunul do Lampy na Znouzi a NVÚ, které jsem takto stihl prakticky celé. Druhý den jsem proto byl celkem znavený a vyřvaný, což se projevilo na mém hlasu v Carpe Diem, ale to je jiná kapitola. Ta příští.

Festival na mýtince - 25% Disharmoniků (14.8.2016)

Tohle byla taková celkem zvláštní akce. Něco jako underground, jenom úplně jinak. Akce byla zvláštní už tím, že proběhla na místě, kde není elektřina. Cainův kamarád Petr von Vechtr a Caine-mi uspořádali akci, na které se podíleli vesměs známí a známí známých, skoro všech ovšem skoro neznámých. Petrovi se říká Petr von Vechtr hlavně proto, že bydlí na vechtrovně (drážním domku pro dozorčího) při trati Plzeň-Cheb. Já se na seznam dostal tak, že se mi o akci zmínil Caine v týdnu před akcí na Znouzím vystoupení v rámci festivalu Na ulici.

Vlastní hraní začínalo asi ve tři odpoledne. Na místo jsem dojel díky svým pátračským instinktům, které jsem odkoukal od kmene Komančů, kteří tu za mých mladých let docela dlouho vládli. Rozhodně asi o 41 let déle, než měli. Leč zanechme politiky a věnujme se múzám.

Jedna už tam v době mého příjezdu seděla, celá v zeleném. Vedle ní (na topole podle skal) seděl vousatý zelený mužík Caine a od chaloupky zářila zarostlá tvář hostitele. Ten nám ukázal svoji chaloupku, kterou má zařízenou vším, co potřebuje - tedy kuchyňkou, dílnou a kanapem. Příčky vyboural, kamna na dřevo tam má, a v dílně ze dřeva vyrábí všechny možné předměty od praktických po ty ryze estetické. Krásná záležitost na vyčištění hlavy. Taková kombinace praktického řemesla a romanticky prostého stylu života v přírodě - vše v jednom. To je asi dobré vědět, než si člověk poslechne Petrovu tvorbu - on takhle žije. Dnes jsem ho ovšem hrát neslyšel, ale na to ještě dojde. 

Z dalšího vozidla se vynořil Rosťa Čurda z rozdomlého historického městečka, jež slove Úštěk, ze zelené džungle místního lesa pak Fazy s Jindříšem, mámou a dívkou, a to už bylo pro začátek skoro vše. Nastalo drobné nazvučení Cainova comba a mého minicomba, obou baterkových.

První šlo na scénu ostřílené duo Caine-mi. Je na nich znát, že už spolu hrají delší dobu. Sehranost maximální, texty vycizelované a promyšlené, prožité to mají taky, přitom to však zůstává v patřičných místech hravé - a přitom sdílné, duchovní dimenze - však kdo je zná, může potvrdit, že to tam prostě je. 

Pak jsem tam vlezl já sám, bez rytmiky a bez rytmu, bez duchovního přesahu (snad možná s výjimkou Challengeru) a bez kytarového umění. Prostě disharmonické dlouho nehrané skladby, které jsem tam hrnul v krátkém, cca půlhodinovém setu. Ani nevím, jestli jsem set vyhrál. Spíš až tak moc ne, protože pokud vezmu zahrádku před Vechtrem jako kurt, stáli na druhé straně lepší kytaristé, brilantnější textaři, umělci i naturščici. Přesto mi tihle lidé i tleskali. Někdy ke konci mého setu se na místo dostavil pan nadlesní a nějaká rodinka s předškolním dítětem a další ratolestí v kočárku. Tím se už zahrádka slušně zaplnila. 

Po mně byl na oběžnou dráhu vyslán Rosťa Čurda - velmi zručný kytarista. Oproti Caine-mi ovšem nebyl tak duchovně zaměřen. Jak sám správně uvedl, jeho písně byly z jeho života. Celkem stylově k místu konání se dost z nich týkalo vlaků, které kolem skutečně tu a tam projížděly, něco o vztazích a milostné touze tam bylo taky - prostě takové ty běžné problémy, které život přináší, ovšem naservírované tak, jako by chlapík byl někde na finále Porty nebo něčeho podobného. 

Po této demonstraci, že na kytaru se dá hrát jako starý zkušený folkáč, se hry ujali pánové David Fazy s Jindříšem. Fazy hrál na akustickou kytaru a Jindříš si nalezl rovný plácek na svůj cajon (taková bedna, co zní při vhodném bušení jako trochu tišší bicí souprava). Bohužel jsem slyšel jenom první písničku - něco se středověkou tématikou, myslím že tam figuroval nějaký hrad a rytíři. Neznělo to věru špatně, jenomže já měl namířeno na zkoušku Disharmoniků. 

Tím pádem už nemohu patřičně ohodnotit ani je, ani zcela neslyšené vystoupení domácího pána Petra, ani další set Caine-mi. Ale věřím, že v rámci svých intencí, naturelů a dalších mantinelů předvedli, co se od nich očekávalo. A tak to má být, tak je to správné. Nevím sice, jestli by tohle trochu hudebně nesourodé odpolední vystoupení mohlo aspirovat na komerční úspěch, spíš asi ne. Ale přinejmenším to bylo příjemné posezení. A to myslím stačí, aspoň mně to stačilo určitě.