Adventní Belfast (23.12.2018)

Skupinu Lenthilium naši pravidelní čtenáři nejspíš znají, nebo se tu o ní přinejmenším párkrát dočetli. Jsou to naši kamarádi, kteří už s námi pár koncertů odehráli. Ovšem tentokrát pozvali oni nás na akci, kterou pořádají už slušnou řádku let - předvánoční koncert v malém klubu Belfast. Kluci mi akci odsouhlasili, takže jsem rád naši účast potvrdil. Nástrojovku jsme domluvili celkem hladce a sešli se na místě.
Já jsem dorazil poslední, asi minutu po Doctorovi. A za tu minutu mi stihnul zavolat na oba mobily, ale do toho, který jsem zvedl, mi toho moc neřekl. Když jsem ho pak v klubu viděl, divil jsem se, že vůbec byl schopen vytočit číslo na mobilu. V podstatě jen seděl a usínal. Kromě něj podobně svěže vypadal i Spok. U stolu s námi seděl i Vedoucí, Eva a její dcera Míša. Stůl se jim povedlo zabrat jako poslední volný. Bohužel stůl byl trochu za zdí, takže poslech Lenthilia nebyl zrovna kvalitní. Klubík je hodně malý (tak sotva půl Hifáče) a lidí přišlo hodně, což částečně vysvětluje výše popsané. Od nás z práce si nás přišla poslechout kolegyně Majda s manželem. Tentokrát přizvali ještě další kolegyni Marcelu.
Lenthilium odstartovalo na devátou na minutu přesně. Hráli ovšem trochu déle, než jsme čekali. Hráli slyšitelně s nasazením, ale akustika a výše zmíněná zeď před naším stolem zapříčinily, že jsme od nich slyšeli hlavně basu a zpěvy. Navíc jak jsme správně odhadli, hrálo se bez odposlechů, takže lépe vynikly intonační nedokonalosti (stejně jako posléze u nás). Skončili až kolem půl jedenácté. Naštěstí se nepotvrdily obavy pesimistů, že většina diváků prchne, než začneme, neb je pozdě. Diváci převážně nejen zůstali, ale včetně dopředu přivezené vozíčkářky i mocně fandili. Atmosféra kluky natolik pohltila, že se úplně probudili a nálada se vrátila ke klasické pohodě. Jelikož jsem nedělal nahrávku, můžu žít i nadále v iluzi, že jsem moc nekazil a že se nám to celé celkem povedlo. Kromě plánovaných přídavku jsme museli přihazovat i tři, které jsem neměl uvedeny ani v hodně optimistickém playlistu. Ke konci mi už přestávaly fungovat prsty, ale v tom nadšení to snad nikomu ani nevadilo. Prostě byla to jízda, která ustala až těsně před propuknutím Štědrého dne.
Tak jsme chvilku popadali dech, a pak se rozešli oslavit Ježíškovy narozeniny. Velice děkujeme všem čtenářům a účastníkům našich akcí za dosavadní přízeň a těšíme se příští rok nashledanou.

Hifáč a Přemyslovci (13.10.2018)

Letos v červnu na Vechtru jsem od škopkového mistra Caina vyzvěděl, že slovutný Přemek Haas, plzeňský písničkářský génius a kdysi frontman slavných Navzájem, se hodlá opět chopit kytary a k tomu něco mezi za čtyři a za šest.. Jo už vím - zapět. A aby na pódiu nebyl tak opuštěn, doprovodila ho lahodným zpěvem a zvučný akordeonem jeho polovice, plzeňská pěnice Vlaďka. Tak jak k jin patří jang, tato dvojice vytvořila svým uměleckým přednesem krásný protiklad k našemu drtivě neumětelskému disharmonickému řevu a trhání strun. Sice je fakt, že ač domlouvání proběhlo nečekaně hladce a mistr Přéma byl potěšen, že jsme si na něj vzpomněli, jak se akce blížila, množily se telefonáty na téma, jestli koncert neodpadl, jestli jsme si to nerozmysleli a jestli to raději nepřesuneme na jindy. Prostě perfekcionista Přéma si připadal, že to nedá. Po akci mohu s klidným svědomím prohlásit, že obavy byly zbytečné a jejich vystoupení velmi pěkné.
Leč popořádku. Na místo jsem dorazil v dost slušném čase, protože odpoledne předtím jsem měl jinou nesouvisející akci v plzeňském centru, po níž už nemělo smysl se vracet domů. Těsně přede mnou na místo dorazil Spok, který mi před nosem zabral poslední volné parkovací místo před Hifáčem. Tím mě nerozhodil - postavil jsem se přímo před pasáž bvalého kina Čas, o které tak pochvalně zpívá Znouze ve své písni Pasáž. Ovšem já nechal pasáž pasáží a spěchal na místo činu. Manželé Haasovi už tam seděli a psychicky se připravovali. Zvučení proběhlo standardně, tedy stručně a v pořádku. Deset minut po osmé bylo připraveno a v půl deváté už manželská dvojice předvedla směsku skladeb Navzájem plus jednu novou věc. Odehráli a odzpívali myslím pěkně, takže nám ten čas do devíti příjemně utekl.
Na místě už seděli všichni diváci, mimo jiné Karpi, který tam bude hrát za týden, Milan s chotí, Majda s chotěm, Vašek Cígler rovněž se svojí polovicí a ještě několik dalších jedinců. Dost našich štamgastů jsme ale postrádali - Vaška, Láďu, Pepu, Fazyho a další naše věrné.
My jsme také byli celkem bleskově nazvučeni a už to jelo. Že Přemyslovci von Haasenburg pobudou na trůně jen krátce, o tom jsme byli informováni již v předstihu, takže jsme tomu přizpůsobili (tj. prodloužili) playlist. Energicky jsme odstartovali Energitem a zakomponovali do programu dost novějších věcí, samozřejmě proložených osvědčenými fláky z prehistorie. Diváctvo nás povzbuzovalo dost mohutně, zejména vezmu-li v úvahu jejich počet. Doctor kazil míň než obvykle, já zase víc, takže celkově byl výkon plusmínus standardní. Přídavky jsme zahráli rovnou čtyři, takže všichni měli dost a byli rádi, že jsme skončili, nebo že jsme zahráli, nebo něco v podobném smyslu. Pak jsme si všichni poplácali po ramenou, jak jsme to pěkně nadrtili a postupně se rozprchli do svých chýší a pařezových chaloupek.