Skupinu Lenthilium naši pravidelní čtenáři nejspíš znají, nebo se tu o ní přinejmenším párkrát dočetli. Jsou to naši kamarádi, kteří už s námi pár koncertů odehráli. Ovšem tentokrát pozvali oni nás na akci, kterou pořádají už slušnou řádku let - předvánoční koncert v malém klubu Belfast. Kluci mi akci odsouhlasili, takže jsem rád naši účast potvrdil. Nástrojovku jsme domluvili celkem hladce a sešli se na místě.
Já jsem dorazil poslední, asi minutu po Doctorovi. A za tu minutu mi stihnul zavolat na oba mobily, ale do toho, který jsem zvedl, mi toho moc neřekl. Když jsem ho pak v klubu viděl, divil jsem se, že vůbec byl schopen vytočit číslo na mobilu. V podstatě jen seděl a usínal. Kromě něj podobně svěže vypadal i Spok. U stolu s námi seděl i Vedoucí, Eva a její dcera Míša. Stůl se jim povedlo zabrat jako poslední volný. Bohužel stůl byl trochu za zdí, takže poslech Lenthilia nebyl zrovna kvalitní. Klubík je hodně malý (tak sotva půl Hifáče) a lidí přišlo hodně, což částečně vysvětluje výše popsané. Od nás z práce si nás přišla poslechout kolegyně Majda s manželem. Tentokrát přizvali ještě další kolegyni Marcelu.
Lenthilium odstartovalo na devátou na minutu přesně. Hráli ovšem trochu déle, než jsme čekali. Hráli slyšitelně s nasazením, ale akustika a výše zmíněná zeď před naším stolem zapříčinily, že jsme od nich slyšeli hlavně basu a zpěvy. Navíc jak jsme správně odhadli, hrálo se bez odposlechů, takže lépe vynikly intonační nedokonalosti (stejně jako posléze u nás). Skončili až kolem půl jedenácté. Naštěstí se nepotvrdily obavy pesimistů, že většina diváků prchne, než začneme, neb je pozdě. Diváci převážně nejen zůstali, ale včetně dopředu přivezené vozíčkářky i mocně fandili. Atmosféra kluky natolik pohltila, že se úplně probudili a nálada se vrátila ke klasické pohodě. Jelikož jsem nedělal nahrávku, můžu žít i nadále v iluzi, že jsem moc nekazil a že se nám to celé celkem povedlo. Kromě plánovaných přídavku jsme museli přihazovat i tři, které jsem neměl uvedeny ani v hodně optimistickém playlistu. Ke konci mi už přestávaly fungovat prsty, ale v tom nadšení to snad nikomu ani nevadilo. Prostě byla to jízda, která ustala až těsně před propuknutím Štědrého dne.
Tak jsme chvilku popadali dech, a pak se rozešli oslavit Ježíškovy narozeniny. Velice děkujeme všem čtenářům a účastníkům našich akcí za dosavadní přízeň a těšíme se příští rok nashledanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat