Narození Medvěda (26.5.2018)

Brum, brum, brum - o čem se zdá medvědům? Disharmonici to nevědí, ale zato si zahráli na narozeninách Standy Jančíka, což je produkční v Bílém medvědu. Bílej medvěd je klub v Plzni. A vymyslel to hezky - kromě oslavy narozenin to byla ještě benefice pro tři neziskové organizace. Pravda, byla to taková poloutajená akce. Sice něco mohli zaregistrovat facebookáři a naši e-mailoví abonenti, ale běžná veřejnost by o akci nezvěděla, ani kdyby šla přímo kolem vchodu do sálu. Nicméně nebylo nám plakati, ač tam nebyli žádní plakáti. Trochu se nám také posunuly časové rozvrhy - začátek se šoupl ze 20:00 na 19:45 a konec ze 21:00 na 20:30. A nejspíš tak se stalo, že nás celkem málokdo slyšel od začátku. Přiznejme si, že i ke konci našeho vystoupení bylo diváků celkem poskrovnu, ale zato to byly významné persóny - Vašík, Anička s Petrem, Lolek s manželkou a Edito rozhodně stojí za jmenování, a ti všichni z našeho vystoupení něco zaslechli...
Zkrácení času nás vedlo k osekání playlistu. Vzali jsme si sekerky a začali sekat do skladeb, až jsme z koncertu vytvořili tak trochu fašírku. Vyházeli jsme hlavně delší písně, a tím jsme docílili dvacetipísňové sady, která seděla přesně na vymezených třičtvrtě hodiny. A to jsme ještě měli kliku (krásnou mosaznou), že jsme měli nazvučeno dopředu. Naši nástupci měli na produkci pouhých 45 minut včetně nástupu a nazvučení...
Ale zpět v čase na předkoncertní pódium. Kameru jsme připevnili zvukařovou lepicí páskou ke trámu a kabel jsem natáhl při stropě, hojně při tom využívaje svých zkušeností kdysi profesionálního elektrikáře. Díky tomu máme zadokumentováno, že jsme skutečně zahráli a dokonce i skončili, což bylo zvlášť chvályhodné.
Playlist dělal Doctor a po dlouhé době šlo o první koncert, kde nezazněla Chřipka. Zazněly však jiné kusy, místy dokonce i celé skladby. Většina pocházela z našeho neumětelského období, které trvá od založení dua Disharmonici až dosud. Výjimku tvořila Lama, kterou jsme nenapsali my a která stejně jako melodie Kankánu a Ódy na radost vznikla již dříve.
Příchozí posluchači se mohli potěšit (nebo případně poděsit) celkem svižným setem s minimem našich typických otravných keců, neb času nebylo nazbyt. Tak jsme to tam tlačili jednu za druhou, a po těch třech ještě 17 dalších. Posluchači tleskali a byli šťastni, že to mají za sebou. Zvukař si u Spoka udělal oko, neb mu při zvukovce pochválil zvuk jeho tlustohlubokostrunky. Mě nechválil, čemuž se nedivím. Zkrátka jsem mu svým drtivým stylem nedal k podobnému počinu šanci. Po tomto jednoznačném úspěchu jsme vtrhli mezi diváky a pohovořili s nimi. Beseda se trochu protáhla, takže jsme slyšeli i většinu vystoupení našeho nástupce - kytaristu Foola, který krásně hrál irské písničky. Já dokonce celé. Večer ještě pokračoval, ale to už jsme byli všichni na cestě ke svým přepychovým zemljankám.