Již potřetí v řadě Disharmoniky do Lampy doprovodili jejich zdejší osudoví spoluhráči - Krutá bída. Banjo se toho dne ráno místo do práce vydal na Moravu, kde strávil čas kolem oběda pod průhlednou záminkou funusu v rodině. Takto nemusel vůbec pracovat, takže svěží díky nově vybudovaným dálnicím vstoupil do věhlasného doupěte Pod Lampou, kam Disharmonici vždy rádi zavítají, neb máme rádi bigbítová doupata. Naši krutě bídní spoluhráči se zde již nalézali všichni, zatímco od nás se objevil jen pan Vedoucí s Evou. Spok s Doctorem a basovým aparátem dorazili chvíli po deváté, což také v pohodě stačilo. Hráli jsme totiž až druzí. Kromě té bych rád poděkoval Iggymu, že dorazil, protože rádi vidíme naše známé tváře. A také chceme poděkovat všem dalším příchozím, jelikož na naše vystoupení s Krutou bídou vždy dorazí značné množství publika, zejména děvčat, což nás vetché kmety vždy potěší, zvlášť když vidíme ten čilý ruch pod pódiem.
Kluci z Krutobídné formace odstartovali jako první. Musím je pochválit, že začali fakt včas. Šou to byla drtivě zemitá, přesně jak jsme od téhle formace zvyklí a jak si jejich diváctvo žádá. Mohutný zpěvák/akordeonista do toho vstupoval občas, a bylo toho tak akorát. Asi nejlepší zpěvový projev předvedl bubeník hned v úvodu a dál se do vokálů nemontoval. Zato to vystoupení bylo takové brutálně šoumenské. Nástroje kluci ovládají slušně, jenomže toho zvuku na mě bylo dneska nějak moc. Nejspíš je to tím, že jsem měl předtím dost únavný den, nebo už trochu stárnu. Holky pod pódiem se viditelně dobře bavily, takže účelu bylo dosaženo mírou plnou až vrchovatou. Zahráli v poklidu celý set a skončili tak akorát, abychom odehráli v plánovaném čase.
Vedoucí si přivezl vlastní bicí, takže přestavba s nazvučením nám trvalo lehce přes čtvrt hodiny. Playlist jsme měli ten nejlepší myslitelný, protože jsem ho tentokrát sestavoval já. To musí každý včetně mě uznat :-) Předvedli jsme jen občas slýchaný mix věcí novějších i starších, všech věak řádně disharmonických. Publikum rozhodně nezklamalo a povzbuzovalo. A přidali se k nim i hostící umělci - naši spolupachatelé, kteří co chvíli křepčili pod i nad pódiem a občas si s sebou přivedli i nějakou tu kočku. Bylo to celkově takové živější a rozvernější, i když já osobně jsem byl zase o dost chcíplejší. Některým skladbám sedlo rychlejší tempo (třeba u Jezdců mi to připadalo dobré), jinde to bylo s jazykem na vestě (Brouk) a ještě jinde jsem si naopak užil pomalejšího tempa (do Chřipky jsem se celkem pohodlně položil). Prostě jak v jedné písničce zpíváme - nic není stejné.
Co nás ovšem dostalo, že po prvním přídavku to sice nevypadalo, ale kromě tří připravených přídavků jsme přihodili ještě dva navíc, a to mohutně vytleskané.A dalo by se hrát i dál, nebýt už tak pozdě. Pořád po nás chtěli další. Jo, myslím, že slušnej sukces.
Žádné komentáře:
Okomentovat