Cyklozávod spočíval v tom, že týmy o třech až šesti členech vesele kroužily po návsi od devíti ráno do sedmi večer. Kroužili na klasických kolech - skládačkách, populárních již za komunistů. Šlo sice nejspíš o amatéry a tak trochu srandisty, ale výkony to nebyly zanedbatelné. Když si uvědomíte, že ten půlkilometrový okruh obkroužil každý účastník zhruba stokrát až více než dvěstěkrát, a to celé za teplot přes 30 stupňů Celsia, jde o celkem pozoruhodnou akci. Já sám bych si v tom hicu dvakrát rozmyslel již samotné vsednutí na kolo, a oni hned závodili...
My jsme měli kliku. Kvečeru se trochu ochladilo a trochu foukalo, ale nepršelo. Takže hrát se celkem dalo, zejména když navíc tradičně výborně nazvučil Standa Lid. Na místo jsme dojeli před sedmou skoro všichni současně. Tedy kromě Doctora, který tu už delší dobu pobíhal a fotil vše, co se hýbalo. Krátce po sedmé závod skončil, čehož pan Vedoucí ihned využil a nacouval svým hybridem hned ke stanu. Transport bicích tím pádem byl asi na nejkratší vzdálenost, jakou jsem zatím zažil (cca 5 metrů).
Zvukař Standa si přivezl spoustu vybavení, které určitě nechtěl vozit zbytečně, takže další nejméně půlhodinu měl co propojovat a drátovat. My jsme mezitím měli spoustu času přeparkovat, okusit místní klobásku, pokecat a vychutnat skutečnost, že stromy na návsi dávají příjemný stín. Těsně před osmou jsme začali zvučit a s celkem minimálním zpožděním cca 10 minut zahájili ostré hraní zkušebními Kozolupy.
Hned jsme začali vršit různé přešlapy akordové i textové. Zkrácení o sloku jsme třeba dali v Estetické (které dle mého nová délka necelé dvě minuty docela slušela), a nejhůř jsem se asi popasoval s akordy ve Džbánku, kde jsem zahájil akordy jako Na Dně - a pak nám spadl řemen. Jednou jsme už ani nevím kde nasadili zpěv až s nějakým zpožděním, a bylo tam toho ještě víc. Zkrátka tři vypuštěné zkoušky byly znát víc, než jsme si možná ochotni přiznat. První půlku (ta byla celkem za světla) jsme ukončili Chřipkou asi 10 minut po deváté.
Do druhé půle jsme nastoupili již s rozsvícenou žárovkou, abychom viděli na playlist. A bylo to zapotřebí, byť jsme nakonec z plánovaných 58 skladeb zahráli jen 52. Po padesáté odehrané písni nás přišel pořadatel upozornit, že penzisti už volají starostce a vyhrožují, že zavolají i chlupaté policisty, případně Městapo. Do té doby echo od posluchačů lehce vzrůstalo. Sice jsme je potmě neviděli, ale mezi skladbami bylo povzbuzování slyšitelnější, než zpočátku. Při oznámení konce akce ovšem šli i pogovat, takže jsme nasadili aspoň klasické přídavkové pogovačky Foto a Monarchy. Ovšem tušit to dřív, zkrátili bychom o více pomalých kusů. Závěr totiž měl být drtivý - blok našich pěti našláplých songů, a o ten jsme právě přišli. Škoda, čtvrthodinka navíc by stačila.
I přes uvedené problémy patří koncert ke zdařilým, protože ohlas byl slušný. Lidí bylo celkem dost. Těžko říci, kolik z nich nás poslouchalo a kdo zůstal jen kvůli partě a aby zapil závod. Ale dost si jich nás i chválilo, takže za mě dobrý.
My jsme měli kliku. Kvečeru se trochu ochladilo a trochu foukalo, ale nepršelo. Takže hrát se celkem dalo, zejména když navíc tradičně výborně nazvučil Standa Lid. Na místo jsme dojeli před sedmou skoro všichni současně. Tedy kromě Doctora, který tu už delší dobu pobíhal a fotil vše, co se hýbalo. Krátce po sedmé závod skončil, čehož pan Vedoucí ihned využil a nacouval svým hybridem hned ke stanu. Transport bicích tím pádem byl asi na nejkratší vzdálenost, jakou jsem zatím zažil (cca 5 metrů).
Zvukař Standa si přivezl spoustu vybavení, které určitě nechtěl vozit zbytečně, takže další nejméně půlhodinu měl co propojovat a drátovat. My jsme mezitím měli spoustu času přeparkovat, okusit místní klobásku, pokecat a vychutnat skutečnost, že stromy na návsi dávají příjemný stín. Těsně před osmou jsme začali zvučit a s celkem minimálním zpožděním cca 10 minut zahájili ostré hraní zkušebními Kozolupy.
Hned jsme začali vršit různé přešlapy akordové i textové. Zkrácení o sloku jsme třeba dali v Estetické (které dle mého nová délka necelé dvě minuty docela slušela), a nejhůř jsem se asi popasoval s akordy ve Džbánku, kde jsem zahájil akordy jako Na Dně - a pak nám spadl řemen. Jednou jsme už ani nevím kde nasadili zpěv až s nějakým zpožděním, a bylo tam toho ještě víc. Zkrátka tři vypuštěné zkoušky byly znát víc, než jsme si možná ochotni přiznat. První půlku (ta byla celkem za světla) jsme ukončili Chřipkou asi 10 minut po deváté.
Do druhé půle jsme nastoupili již s rozsvícenou žárovkou, abychom viděli na playlist. A bylo to zapotřebí, byť jsme nakonec z plánovaných 58 skladeb zahráli jen 52. Po padesáté odehrané písni nás přišel pořadatel upozornit, že penzisti už volají starostce a vyhrožují, že zavolají i chlupaté policisty, případně Městapo. Do té doby echo od posluchačů lehce vzrůstalo. Sice jsme je potmě neviděli, ale mezi skladbami bylo povzbuzování slyšitelnější, než zpočátku. Při oznámení konce akce ovšem šli i pogovat, takže jsme nasadili aspoň klasické přídavkové pogovačky Foto a Monarchy. Ovšem tušit to dřív, zkrátili bychom o více pomalých kusů. Závěr totiž měl být drtivý - blok našich pěti našláplých songů, a o ten jsme právě přišli. Škoda, čtvrthodinka navíc by stačila.
I přes uvedené problémy patří koncert ke zdařilým, protože ohlas byl slušný. Lidí bylo celkem dost. Těžko říci, kolik z nich nás poslouchalo a kdo zůstal jen kvůli partě a aby zapil závod. Ale dost si jich nás i chválilo, takže za mě dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat